Reakce na recenzi:

horyna - @ 23.05.2017

Domnívám se, že tohle (poslední) album Beardfish bylo pro většinu jejich příznivců něco jako hojivá, očistná mast na rány, které utržili od jejich minulé kolekce The Void. Není potřeba nazývat tuto nahrávku zklamáním, ale přinejmenším ono částečné rozčarování, které předešlou, experimentálně nabroušenou deskou pánové způsobili, si na Comfortzone u fanoušků z velké části opravili. Ty tam jsou valivé, tíživé mechanismy a dunivá, těžkopádná rytmika, přes kterou se s obtížemi snaží probít briskná švédská melodika. Kapela otevřela okna dokořán, aby závan čerstvého větru mohl opět naplno proudit do chrámu, postaveného ze vzdušných mostů a melodických klenutí, podepřených jazzovými oblouky, ústícími na progrocková patra.

Mezi nejpovedenější skladby bych zařadil progresivní klenot Hold on se skvostným melancholickým refrénem, a hned další skladbu Comfort Zone, kde se kapela nalézá v zadumané, meditativnější poloze, která jí ale neuvěřitelně sluší. Stejně tak parádní fusion Can You See Me Now, dále vzpomínku na obě části Trafficu s názvem The One Inside Part 2 – My Companion Throughout Life. A samozřejmě nejdelší kus, pátnáctiminutovku Ode To The Rock ‘N’ Roller- dokonalou esenci způsobu, jakým kapela vnímá okolní vlivy a přetváří je do své zajímavé produkce.

Za rok po tomto albu ohlašuje Rikard Sjöblom (zakotvivší u břehů Anglie v další inovativní kapele těchto časů - Big Big Train) ukončení (možná pozastavení) činnosti této skvostné partičky, která velké části nekonzervativních fanoušků přinesla nový vítr do plachet progresivní bárky zvané pokrok. 4,5*