Reakce na recenzi:

Voytus - @ 06.04.2015

Elder. Starší. Tohle slovo může vyvolávat různé asociace - stařešina, rada starších. Zcela jasně vidím, jak sedí ve wigwamu, mlčky si podávají dýmku míru zahaleni mírkou dýmu a jen tak po očku pokukují po Vás, novém příchozím. Jestli vůbec budete vpuštěni na území jejich kmene. Vlastně je až s podivem, že jsem se dosud nesetkal s žádnou skupinou tohoto jména. To to ještě nikoho nenapadlo? Nebo mě vyveďte z omylu, ale já si opravdu nevzpomínám.

Elder mi nabídl youtube, že by se mi mohli líbit. Upoutal mě už samotný obal, přesně v duchu plakátů a obalů 60. let, když hippies objevili Muchu. Dnes se tenhle výtvarný styl zase dostává do módy. Jako kde co. Třeba power trio. Elder jsou power trio - basa, kytara, bicí - co chcete víc? Jaká vlastně je hudba takových Starších? Pěkně hutná, na to vemte jed. Ne, jed neberte. Nacpěte dýmku míru a zaposlouchejte se.

Dead Roots Stirring je v pořadí druhé album této stoner/doom metalové party se silnými vlivy novodobého psychedelického rocku. (Teda, doom metal si představuji úplně jinak, ale podle různých internetových zdrojů se tam zřejmě nacpe lecjaká hudba). Na padesáti minutách se rozprostírá pouhých pět skladeb, takže stopáže jsou víceméně jasné.

Gemini začíná zapnutím zesilovače a už se do toho opírá hutný kytarový akord v monotónním rytmu, což záhy podpoří hutná basa a pomalý, důrazný bicí doprovod. Kytara přechází do vyhrávky a s první minutou přichází i zpěv. Nachraplaný, nařvaný, ale melodický. Skladba plynule střídá různé riffy, přes metalovou hutnost se tu objevují i durové postupy, takže to není zas až taková temnota. Ve čtvrté minutě skladba zrychlí a ke slovu se dostává sólice páně Nicka DiSalva. Tempo i motivy se změní ještě několikrát, ono při délce 10 minut by byla trochu otrava se točit kolem jednoho, dvou motivů. Místy tenhle útvar nemá daleko k nějakému organizovanému space rockovému jamu.

Titulní Dead Roots Stirring pokračuje v nastoleném valivém tempu a la Black Sabbath ve svých nejpomalejších okamžicích. Tentokrát hraje prim zkreslená basa, pak tajemnou atmosféru rozřízne ještě tajemnější kytarová melodie a celé úvodní téma se opakuje, aby byl posluchač řádně napjatý. Po chvíli přichází zpěv a s ním další změna riffu. Skladby nemají refrény, spíše sází na melodické vyhrávky a změny témat mezi slokami, což je přinejmenším nezvyklé. Dead roots střídá změny pomaleji, ale nic se dlouho neopakuje a skladba stále přináší nové a nové riffy. Ale pozor! Na poprvé můžete nabýt dojmu, že se v ní vůbec nic neděje. Ale některé motivy Vás přinutí zaházet si hlavou v onom příjemném, valivém tempu. Jakožto si i vychutnat zajímavé kytarové linky nad tou vší valivostí.

Třetí skladba, logicky pojmenovaná III. je instrumentálka s akustickou kytarou, temnými údery kotlů a chytlavou kytarovou linkou navrchu. Tady se pracuje ještě více s opakováním hlavního motivu, až dokud se Vám řádně nezaryje do hlavy. V polovině se přidává basa s bicími a je tu další spacerockový jam. Ale organizovaný, na to bacha! Kompozičně se pánové opravdu vyřádili.

I předposlední The End svědčí o důsledném promýšlení jednotlivých skladeb. Riffy nejsou kdovíjak prokouknutelné, chce si to prostě naposlouchat. Song je oproti předešlým třem o něco rychlejší. Zpěvu je pomálu, za to kytarových sól a vyhrávek si užijete dost a dost. Ovšem nejde o sólování nijak bezhlavé, DiSalvo se soustředí na melodie. Kytara mu asi bude bližší, než zpěv. Ke konci dojde na obzvlášt vytvrzené riffování.

Závěrečná Knot jde rovnou na věc. Nejrychlejší a druhá nejdelší skladba na albu. Dost možná pro začátek i nejchytlavější. Ale také nejčlenitější, co do množství rytmických vychytávek. Baskytarista Jack Donovan i bicman Matt Couto se tu opravdu vyřádili. I tenhle útvar mění tempo a náladu, od "veselého" začátku, k téměř "morbidnímu" riffu uprostřed, osamělému vybrnkávání zkreslené kytary a další psychedelické ploše, díky níž album skvěle graduje.

Tuhle těžkotonážní nálož jsem si opravdu oblíbil. Ale nebylo to hned. Na tomto albu se toho děje hrozně moc, aby to všechno odhalil hned první poslech. Spíše doporučuji dávkovat postupně - skvělý je v tohle dvoj vynil, na kterém album vyšlo. Nejprve jsem trochu prskal, že musím furt otáčet strany a vyměňovat desky, přičemž jen na třetí straně jsou dvě skladby, zbytek po jedné. Ale má to své - jednak si můžete navolit náhodné přehrávání podle vlastního uvážení, a pak, ona ta krátká pauza na vydýchání mezi skladbami je opravdu třeba.

Elder bych rozhodně doporučil jednak fandům Black Sabbath a jejich následovníků, ale třeba též fandům takových Neurosis, Isis a dalších, metalově alternativních spolků. Nebudete litovat.