Reakce na recenzi:

Judith - @ 16.02.2023

The Last Ship má ve Stingově diskografii zvláštní postavení a význam. Je to album, u kterého je pro plné porozumění dobré znát souvislosti, a právě ty chci nabídnout. Původní záměr byl stručně popsat okolnosti vzniku, čistě jen proto, aby tady byly k dispozici. Ale protože mi jistá pisatelská hrdost nechtěla dovolit, abych si desku pro tento účel pustila jen tak zběžně, začala jsem ji poslouchat pozorněji, opakovaně... a po pár dnech se do ní zamilovala. Výslednou podobu považuji z důvodů, které vysvětlím, přece jen za trochu problematickou, takže v hodnocení se budu držet při zdi, milovníkům Stinga by ale The Last Ship neměla uniknout.

Rodák z Wallsendu, města ležícího poblíž Newcastlu na řece Tyne (to bude důležité) žil svůj sen o životě rockové hvězdy, až jednoho dne - jak to sám vyjádřil - "písně přestaly přicházet". Měsíce tvůrčího bloku se změnily v roky a najednou to bylo deset let. V nich vyšlo album interpretací renesanční hudby, vánoční deska převážně lidových písní, album symfonických úprav starších hitů... "Třeba mi zkrátka došly nápady," přemítal Sting. "Možná už jsem o sobě prostě řekl všechno." A tak se rozhodl psát o jiných a pro jiné. O lidech, mezi kterými vyrostl. O loděnici stojící přímo na konci ulice, kde prožil dětství. Začal skládat muzikál a šlo mu to najednou samo - tuto fázi tvůrčího procesu popsal slovy "projectile vomiting", což je fráze opisující velmi razantní zvracení.

Než byl muzikál poprvé uveden (v roce 2014 v Chicagu a na Broadwayi), proběhl v New Yorku koncertní večer, který je zachycený na DVD The Last Ship: Live At The Public Theater (2014) a dá se s trochou štěstí najít i online. Sting tu se čtrnáctičlenným doprovodem včetně malého mužského sboru a dvou dalších zpěváků-sólistů předvedl výběr skladeb chystaného kusu a také pár těch, které se na jeviště nedostaly ("v muzikálu bojuje každá píseň a každá postava o holý život," glosoval to v průvodním slovu).

Do muzikálu byly na druhou stranu zahrnuty jeho starší skladby All This Time a When We Dance. Dodejme, že muzikál nebyl při prvním uvedení v USA příliš úspěšný, později se ale vedle britského (2016) dočkal také amerického turné (2020); v roce 2019 jej pod názvem Poslední loď nastudovalo Městské divadlo v Brně.

Ačkoli je tedy album, o kterém tady mluvíme (ještě jste se neztratili? prima!), ze zmíněných projektů chronologicky nejstarší, vyšlo už v září 2013, prakticky jde o výběr z dramatického kusu vedený patrně snahou překlopit všechnu tu námahu nebo přesněji to, co lze, také ve standardní albovou položku diskografie. Nejedná se o rockové album. Doprovod je z velké části akustický, nechybí v něm housle a dudy. Skladby jsou zhusta inspirované lidovými baladami, ale také náboženskými, pracovními či hospodskými písněmi.

Byly psány pro určité role, z nichž se v albové podobě někdy realizovala jen část - například koncertní a jevištní duet Practical Arrangement tady má pouze podobu mužského partu, tedy jakéhosi milostného návrhu (jde tu o nabídku partnerství z rozumu, praktického řešení pro dvě osamělé duše, které by se mohly dělit o starosti a třeba se do sebe časem i zamilovat), až příliš komorně působí i halekačka What Have We Got?, v níž hostuje Jimmy Nail, který vystupoval také v koncertní a jevištní verzi. Protože dílo zachycuje život řady postav a svým způsobem celého města, je tematický rozptyl dosti široký, ale zároveň svým způsobem konvenční: návrat ztraceného syna, milostný příběh, smrt...

Z těchto velkých témat se stala klišé právě proto, že jsou velká a univerzální. A tady nastupuje největší deviza alba: Stingův pěvecký přednes. Není tak výrazově dramatický jako při koncertním provedení (vážně si to na YouTube najděte), ale je o to procítěnější. "Když píšete o druhých, prozradíte toho o sobě někdy víc, než si myslíte," řekl Sting. Netají se tím, že například skladba Dead Man's Boots o vzpurném synkovi, který nechce pochopit, že to s ním jeho otec myslí dobře, a touží po jiném životě, je inspirovaná vlastní zkušeností. "Dřív umřeš, než na tohle přistoupím", vmete mu na závěr do tváře a je to mrazivě doslovné.

Metafora "všichni jsme na jedné lodi" byla v původním záměru využitá také pro akcentování sociálního rozměru dělnické práce (dramatická situace se točí kolem hrozícího uzavření loděnice, což by v podstatě znamenalo smrt městečka), nepřímo vystihuje paradox, kdy se nejlepší britské schopnosti, materiál a síly napínají k tomu dostat se z Británie pryč, za moře, a má i obecnější existenciální rozměr. V závěrečné skladbě na pomyslnou poslední loď spěchá nastoupit královna, dalajláma a řada dalších významných osobností, bez zavazadel a bez lístku.

Sting vytvořil příběhové album, kterému nechybí poezie slovní ani hudební. Zpívá o životních danostech, peripetiích a také o podivném spodním proudu, který pod povrchem viditelných věcí ovládá naše životy, probouzí nečekané touhy. Dám mu na závěr ještě jednou slovo:

"Když se pouštěla na vodu obzvlášť velká loď, přijel ji pokřtít někdo významný. A tak jsem se jednoho dne ocitnul v nedělním oblečku a s vlajkou v ruce u silnice, kudy projížděla královna matka. To byla velká věc; není to tak dávno, co se rodiče snažili, aby se jejich nemocné děti dotkly lemu královského roucha ve víře, že je to uzdraví. Mával jsem - a ona mi zamávala zpátky. Viděla mě. Vybrala si mě! Mával jsem o to víc a pak auto zmizelo z dohledu. Z ničeho mě to nevyléčilo, naopak. Nakazilo mě to. Toho dne jsem si jasně uvědomil, že nechci být tady, na téhle ulici. Nechci skončit jako lidé, kteří pracují v loděnici. Chci být v tom autě!"