Reakce na recenzi:

Titan - @ 14.04.2015

Čeho jsem si nejdříve všiml je název kapely, který se na vlas shoduje se slavnější francouzskou Magmou, kterou mám také moc rád. Dokonce je i další, folková z Argentiny, kterou ani neznám. Co mě dále zaujalo, že kapela má pouze dva členy, takže to je většinou výzva jak se s tím poperou. člověk by nevěřil, že někdy fakt stačí mít varhany a bicí a že se z toho dokáže zrodit kvalitní deska. Co mě zaujalo asi nejvíce je zvuk varhan. To je takový ten typický old school 60's. Takový jako slyším v Doors nebo Československých filmech, na hokeji apod. Na takové varhany mám slabost, protože mají úžasný zvuk. Je velká škoda, že drtivá většina kapel v 70.letech používala Hammondky, které jsou také fajn, ale změna je život. Tohle je zkrátka varhanový trip, že ani absence kytary mi tady nevadí. K jednotlivým skladbám:

1.) Jessica - Začne to zvláštním klávesovým efektem (syntezátor asi), hned se zapojí varhany, ten efekt dává dojem basy. Varhany plují melodicky a začne zpěv. Zpěvák zní tak trochu knedlíkově s nevelkým rozsahem a projevem jako kdyby to lehce odbyl. A zajímavé je, že se mi ten jeho "zpěv" líbí.

2.) Hravé elektronické pianko jak někde na pláži. Do toho reaguje basa a zase knedlíkový naléhavý hlas, my blue jean woman. Rytmus bicích je příjemný, jako kdyby to byl nějaký blues. Celé se to line v takové klidné a příjemné pohodě. Pak se k pianku přidají dlouhé klávesové tony, na které se nabalí old schoolove varhany, z kterých mám vždy husinu. Ty se rozjedou v solo a zase se objeví hravý klavír a naléhavý knedlík zpěváka.

3.) 6 Minutes release rock - varhanní rif, na který se nabaluje syntezátor, který se pak rozjede v rychlou melodii jakoby se zbláznil počítač. A poté zase ty dlouhé syntezátory. Varhany pořád v pozadí si jedou ten svůj rif. Klávesák se opravdu vyřádil, jakoby si řekl, já jsem kapela, já obstarám vše najednou :) Na hodinu zpěvu asi nikdy nechodil, ale to tady vůbec nevadí. Začnou se ozývat space vlny, jako to dělával Hawkwind. Varhany pořád jedou svůj rif. Pak to po 3 minutách rozjede bubeník ve své sólo, v přehlídku bicích. Začne měnit rytmus, styl, jako někde na přehlídce. Přidávají se činely a exhibice jede dál. Za chvíli to už klávesák nemůže vydržet a musí se také předvést. Zrychluje se tempo. Ale až tak, že mi z toho jde opět husina. Zapojí varhany v čase 5:20, které do toho kvílejí, kňourají, spolu s rytmickými bubny v hotový orgasmus. Nádhera. Jedna linka dělá doprovod, druhá soluje.

3.) Marmalade - začne to velmi povědomou varhanní melodií rockn'rollu 60.let. Poté začnou varhany opět solovat a další přes to začnou dunět hlubokými delšími tóny. Zpěvák do jejich rytmu začne zpívat jakoby sám suploval další varhany. Má to takový mystický nádech. V čase 2:30 to přepne do jiného zvuku, asi syntezátor.

4.) Embryo - další příjemná varhanní melodie na styl 60.let. Zpěv se přidá a současně s dlouhými tony spolupracuje. Rozjede se další solo. V čase 3:55 se zrychlí rytmus, knedlíková naléhavost se přidá. Varhany prodlouží své tóny a navíc se přidá parádní rychlá melodie, která skvěle zapadá do celkového rozpoložení.

5.) Turn - basové pedály zaduní a klávesy nenechají na sebe čekat. Tady mě zaujalo jakoby si zpěvák řekl, jdu to zpívat jen hala bala a bez nějakého extra rozsahu. Knedlíkově odzpívá - I am dying velmi krátce. Varhany zpívají s ním.

6.) Floating Smog - nádhera, melancholicky laděná melodie jakoby vše bylo ztraceno, v pozadí podporující varhany. Přidá se zpěv, kde si nelze nevšimnout zpěvákův německý akcent. Ale i tak mu je ta angličtina rozumět. Opravdu si dovedu představit jak do rytmu brouzdá smog, všude je zamračeno, je ošklivé počasí a naléhavý knedlíkový hlas to jen podporuje. V čase 2:55 se zrychlí rytmus a rozjedou se varhany. Zrychlí se sola a graduje to ke konci.

Bonusy:

7.) Heaven and Earth - klávesy se rozjedou, připomíná mi to Minotaurus. Ozývají se zvuky bouřky. Zvuk kláves je jak Museo Rosenbach a Minotaurus dohromady. V pozadí si pobrukuje basa, která je málo slyšet. Po 2 minutách to se přidají syntezátory, změní se rytmus a zesílí bouřka. Varhany podbarvují atmosféru větru a bouřky. Nádhera.

8.) Blind Girl - opět ta bouřka se ozývá. Klávesy udávají melodii, ale ozvou se hned i varhany, které se zase nádherně plují se skladbou, kolíbají jí. Je slyšet i déšť a zpěv s akcentem jako má zpěvák Eloy. Tady bych ho skoro ani nepoznal oproti předchozím skladbám. Zvuk je trochu slabší, je to slyšet méně. V závěru se rozjedou klávesy kde úplně slyším Semiramis.

9.) A day in my life - příjemná rychlá melodie s varhany a syntezátory a opět ta bouřka. Rychlé bicí, že si podupuji. V druhé polovině se rozjede solo kláves, že to zní jako Rick Wakeman z dob působnosti Yes z období Close to the edge.

10.) Hands are on the waves - klávesy kňourají s rychlými bicimí až se to rozjede v rychlé melodická sola. Zpěvák se odváže a zpívá do rytmu s rychlým tempem. Klávesy a varhany nenechají na sebe opět dlouho čekat.

11.) Fur Elise - Beethovenova klasika podaná v rychlém tempu s varhany. Zní to jako z hokejové haly s jednoduchými bicími. Nebo jako v počítačové hře. Taková srandička dá se říct, ale zní to fajn. Ty varhany mají něco do sebe.

Album mě bavilo od začátku až do konce, nenudil jsem se a poslouchal to jedním dechem. Má zvláštní atmosféru, svůj specifický sound, přijde mi to zajímavě originální. Cítím tam krautrock, ale i další různé styly. Navíc mám slabost pro ty staré varhany, takže dávám 5*.

Komu nevadí absence kytar a zajímá ho jak se s tím vypořádalo duo v podstatě zapomenuté krautrockové desce, bude určitě nadšen. Myslím, že tyto "mini" kapely jednoho alba si zaslouží být zviditelněny.