Reakce na recenzi:

Snake - @ 19.07.2015

CD Sony Music /2014/ 88875000802

Kariéra italského dua Rustichelli & Bordini byla poměrně krátká. Vlastně se omezila sotva na pár koncertů a jedno jediné, v současnosti velmi ceněné album z roku 1973.

Paolo Rustichelli byl - a vlastně pořád ještě je - klávesový mág a uznávaný skladatel, zatímco Carlo Bordini otloukal škopky. Poprvé se spolu sešli v celkem neúspěšné skupině Camello Buck, ale na radu manažera zkusili prorazit jako duo po vzoru britských Hardin & York.

Hudbu na albu bych zařadil do tyglíku s klávesově orientovaným symfonickým progem. Sestava klávesisty s bubeníkem by snad mohla svádět k doměnce, že tady půjde o nějaké bubenické orgie, ale Bordini údery šetří, hraje celkem úsporně a veškerou pozornost tak na sebe poutá Paolo Rustichelli. Jeho nástrojové vybavení bylo i na tehdejší dobu nadstandartní a s jeho pomocí se mu podařilo vytvořit mohutný symfonický sound, dodnes řazený mezi nejvýznamější základní stavební kameny italského klávesového rocku. Nezbytné piano doplňují varhany Hammond C3, mellotron, analogový syntezátor VCS 3 a především ARP 2600. Rustichelli byl velkým propagátorem a průkopníkem hry na tohoto přímého konkurenta nástrojů Moog Modular System, který je dnes mnohými odborníky hodnocen jako jeden z nejlepších analogových syntezátorů všech dob.

Na albu Opera Prima najdeme šest skladeb. Dvě z nich ( první a poslední ) jsou vynikajícími instrumentálkami, v ostatních Paolo Rustichelli i zpívá a právě v jeho vokálu vidím jediný, ovšem o to podstatnější kámen úrazu. Jeho hlas je poměrně hluboký, neškolený a hrubý a s přechodem do vyšších poloh má očividné trable. Ve výškách zpívá falešně, velmi u toho trpí a já trpím s ním. Zvlášť markantní je to ve skladbě Icaro.

Z mého pohledu by albu nejlépe slušelo hodnocení za tři a půl. To však na Progboardu nelze a tak právě s ohledem na zpěv sundám ten půlbodík dolů.