Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 14.02.2017

Vstupujeme do nového desetiletí s deskou Puhdys – „Heiss wie Schnee“. Je tu několik změn, za bicími sedí bývalý člen Prinzip, Klaus Scharfschwerdt. Původní bubeník Gunter Wosylus odchází po 10 letech z kapely, kde jako důvody uvádí obligádní „únavu z neustálého koncertování“ .
Poprvé se také vedle prověřených dvorních textařů skupiny představuje i sám Dieter Birr a to hned ve třech kouscích.

Bohužel skupina ve své tvorbě začíná upřednostňovat jednodušší kompoziční stavbu písní směrem k větší přehlednosti a údernosti, čímž se ale pomalu uzavírá „space rockové“ období rozmáchlých a členitých rockových skladeb typu např. „Perlenfischer“ či „Ikarus.

Jinak se jedná o melodický hard rock ala Puhdys, jasně rozpoznatelný a osobitý styl, který za ta léta vypilovali takřka k dokonalosti. Každá píseň na na desce je malou perlou a není tu jen do počtu.

Nevím však, kdo byl studiu konkrétně zodpovědný za výsledný mix nástrojů, na všech deskách jsou totiž uvedeni vždy jen Karl Heinz Ocasek - produkce a Helmar Federowski – zvuk a zvuková režie.
Zkreslené rockové kytary mají totiž podivně zastřený a temný zvuk , občas se dostávají do pozadí, klávesy jsou vytaženy na stejnou hlasitost s kytarami, (to víte, klávesák Peter Meyer je uměleckým vedoucím kapely :-)). Přitom spodek nahrávky není ořezaný, basa a bicí zní výborně.
Myslím, že i Puhdys po výslednému poslechu po vydání desky nebyli úplně spokojeni a tato nahrávka byla poslední, co do změny režimu vznikla v NDR.

Pro mne osobně jednou z nejlepších nahrávek této skupiny. I v NDR se stala výpovědí jedné generace. Pro německy nehovořící publikum, které jsme tehdy v naprosté většině byli u nás, se to prostě velmi těžce vysvětluje, ale dle výpovědí německých fandů byl úspěch Puhdys z větší procentuální části vystavěn právě na kvalitě textové složky vynikajících básníků Wolfganga Tilgnera a Burkhardta Lasche.


„Přiznám se, že je mi často smutno
Bylo těžké vás ztratit
Často jsem nemohl v noci spát
Vzhledem k tomu, jak dojemné vzpomínky na vás mám
a často jsem kvůli tomu brečel

Ale slzy schnou rychleji, než si myslíte,
a čas zahojí největší rány.
Sotva si pamatuju předešlou hodinu.
Protože vzpomínky na vás jsou tak hořké
Už nikdy pro vás nebudu brečet. „

Z textu : „Nie wieder werde ich weinen um Dich“


Patetické ? Možná… Upřímné ? Adresné? Ze života ? Přesné? ANO!
Birr zařadil tuto věc na úvod alba a je to jeho text, taková léčba zraněné duše, potřeba projít vnitřní katarzí.
Jednalo se o jeho vlastní zkušenost, tehdejší rozvod v NDR prakticky znamenal, že otec přišel automaticky o to nejcennější v životě – o kontakt se svými dětmi, neboť veškeré zákony stály na straně matky, která rozhodovala o tom, zda se otec bude moci stýkat s dětmi.

Byla to vůbec první rocková deska v NDR, která otevřeně mluvila o pocitech a bolestech mladých, což do této doby nebylo v textech vidět. Němci si hodně zakládali na tom, aby texty v rockových písních byly poetické, případně angažované, s velkou uměleckou hodnotou, ale byly zároveň chladné a odtržené od reality, kterou nikdo z dalších kapel nepopisoval –např. Karat, Berluc či Electra..

A tu se zjevili Puhdys z písní „Melanie“, která pojednává o dívce, které rodiče nedokázali dát lásku, utíká z domu a hledá ji ve vztazích na jednu noc, vyhodí ji z práce, přijde do jiného stavu aniž by tušila, kdo je jeho otcem, po letech však dozraje a soustředí se na výchovu dítěte, které jejímu životu dalo smysl a naplnění.

Toto ale není ten správný předobraz vzorné a angažované dívky v NDR. Něco je špatně !!
(V roce 1981 stoupnul dle demografů výskyt nově narozených děvčátek, které se jmenovaly Melanie cca o 15 000 nad průměr…..)
A takto bych mohl pokračovat :

„Lied fur Anja“ – píseň o odcizení a rozchodu,
„ Weit zu Weit“ – o nepotrestané šikaně, jež končila sebevraždou oběti. Neslýchané ! V NDR unikla a kolovala studie poukazující na čelní místo v sebevraždách mladistvých v NDR, Puhdys si na to téma sřihli text !!!!

Tyto texty a odezva ne ně samozřejmě neunikly pozornosti stranických orgánů a StaSi. Petr Meyer s produkčním Ocasekem, (který jindy dle slov kapely likvidoval průsery ještě dříve, než vznikly) byli na koberečku. K jakým trestům došlo, to už se dnes asi nedozvíme, bohužel nemám přístup k různým knihám o Puhdys, kde by to možná bylo zmíněno.
Nicméně, vzhledem k tomu, že byli Puhdys významným zdrojem valut pro NDR, neboť větší část povinně odevzdávali na devizová konta a k jejich dosavadnímu postavení ve „Východním bloku“, byl konflikt urovnán, s tím, že se podobné texty na žádné další desce neobjeví. Co se v Německu domluvilo, to byl zákon a další texty v podobném duchu již do pádu systému nevznikly.
Dodnes tyto texty neztratily svou výpovědní hodnotu a proto jsou stále oblíbené u dalších generací fandů Puhdys…

Co se týče hudby, tak Puhdys opět použili stejný klíč k úmístění písniček na desku. Zahajují melodickým hard rockem, „Nie wieder werde ich weinen um Dich“ s výrazným refrémem a doprovodnou klávesovou linkou. V takové poloze se odvíjí většina písní na desce. Až na pár vyjímek – „ Lied für Anja“ –to je křehká akustická jednohubka, či rozjuchaná a závěrečná „Kein Paradies“ . Rovněž se trochu liší dvě ponuré rockové pecky – první v duchu space rocku „Bis an Ende der Welt“ (na které až mrazí pří výborném finále, kdy do opakovaného zatěžkaného hard rockového ústředního riffu skladby vypálí Peter snád nejhezčí sólo na saxofon, jaké jsem od něj slyšel) a temně hardrockový „Marathon“ .

Pro mě jeden ze tří nejlepších počinů této kapely.