horyna - @ 14.06.2018 | #

Zprvu to měla být pouhá reakce pod některou z recenzí této desky, postupně jsem se k jejímu obsahu potřeboval vyjádřit jaksi podrobněji. Experiment Eye Of The Soundscape ve sbírce mít nepotřebuji, proto pro mě zůstává poslední deskou Riverside, Love, Fear And The Time Machine. A znám ji také nejméně. Ale dnešními dvěma poslechy jsem to trochu pospravil a po třech letech desku dosadil na úroveň, na kterou bezesporu patří.

Je to další famózní záležitost made in Riverside. Pestrobarevná, náladová a emotivní záležitost jako hrom. Miluji tuhle kapelu. Obdivuji její hudební posuny v rámci stylu, její proměny, práci s dynamikou a v řadě neposlední i Mariuszův emočně zachumlaný vokální výraz. Tahle polská instrumentálně zručná jednotka za patnáct let působení na progresivní scéně ze stupínků kvality ještě nesestoupila.

Také jste postřehli jak netypicky na to tentokrát kapela jde? Desku rozjíždí rozvleklá, až snová záležitost Lost (Why Should I Be Frightened By a Hat?), což kvituji jako pozoruhodný experiment, zanechávající v posluchači otazníky hned od jejího počátku. Ani dvojka Under the Pillow nepatří mezi položky, které by vás nějakým způsobem omráčily - o to působivěji vyznívá při desátém přehrání. Při třetí #Addicted už je všem jasné, odkud vane vítr a ve které to kuchyni se takováto skladba dokáže uklohnit. V dalších písních kapela pečlivě obměňuje dynamiku. Uvolněnější, emocionální skladby proloží technicky promakanými peckami, do kterých napresuje parádní riffy s hutnou atmosférou. Jsem skutečně zvědav, kam se Riverside posunou tentokrát - na letos avizované nové desce.

A ještě malá reklama na závěr: všem komu chutná rajská hudba Riverside, musím doporučit (alespoň některé) desky bočního projektu jejich lodivoda Mariusze Dudy. Jeho Lunatic Soul jsou rovněž interesantní záležitost.

northman @ 14.06.2018 12:30:20 | #
Nejsem staromilec, mám rád nové směry v hudbě, ale musí přinášet skutečně něco nového. Když na konci šedesátých let hrál v radiu Jimi Hendrix, tak jsem okamžitě věděl, že je to on. Stejné to bylo s Carlosem Santanou, Black Sabbath, Led Zeppelin , King Crimson, Soft Machine, Van Der Graaf Generator .... V případě této a jí podobných skupin nedokážu určit kdo to je, aniž bych se nepodíval na krabičku CD, nebo obal LP. Když jsem si tohle pustil z YouTube tak to co vycházelo z repro mohli být Genesis, Yes, Pink Floyd, nové kapely, které hrají podobně neznám jména. Když si to poslechnu, tak můžu konstatovat, že dotyční jsou technicky zruční a umí hrát na svěřený nástroj, mají hudební sluch a nezpívají falešně, ale tohle mě vůbec nebaví. Recenzi jsi napsal pěkně, donutil jsi mě si tuhle desku pustit, takže díky, příště něco originálnějšího.