Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 20.03.2020

Na kapelu White Spirit jsem narazil nedávno. Že bude mít svůj profil na Progboardu mě neapadlo ani náhodou :-)
Zdejší odborník vmagistr v podstatě uvedl všechna důležitá fakta, co jsem chtěl napsat, tak jen několik mých drobných postřehů.

Rád se vrtám v zapomenutých spolcích oné britské metalové vlny. Nedávno jsem si osvěžil Tygry z Pan Tangu, teď jsem se zaposlouchal do této jednodeskové raritky White Spirit. Na proražení do užší špičky žánru jim chyběla patřičná razance a určitý větší stylový rozptyl. Řádně metalově nabroušené jsou na albu vždy jen první skladby na straně A i B - neboli Midnight Chaser a No Reprieve. Další Red Skies, Way of The Kings a Don't Be Fooled jsou spíše hard rockové pecky ve stylu Rainbow. Vybočením z koncepce je melodicky rocková High Upon High, která se mi kupodivu líbí - ale jako by vypadla z desek nějakého AOR souboru - třeba Styx. V podobném duchu se nese i závěrečná desetiminutovka Fool of the Gods, která je šmrncnuta space hard rockem. Pokus o náročnější rockovou polohu? Skladba rozhodně není špatná, ale na metalovou desku bych ji v té době rozhodně nezařadil.

Já na své Japan verzi mám jen tři bonusy, skvělou hard and heavy jízdu Back to the Grind, akustickým intrem ozvláštněný klávesový hard rock Sufragettes a párply ovlivněný kvapík s hammondkami - Cheetah.

Závěrem : Na White Sprit pamatuju z legendárního sampleru Metal for Muthas II z roku 1980, potom se nad nima zavřela voda. Tuto jejich prvotinu, ač stylově trochu roztříštěnou, jsem si rád několikrát připomněl.