Reakce na recenzi:

northman - @ 06.04.2020

Hudba, která vznikala v sousedních státech mě nikdy moc nezajímala, ani nezaujala. Na počátku sedmdesátých let frčela maďarská scéna, skupiny Omega, Locomotiv GT byly u zdejších posluchačů na vrcholu. Stejně tomu bylo u mě i po revoluci, hlavní zájem byla angloamerická scéna a Francie. Skupinu After Crying mi doporučil jeden prodavač, když viděl můj zájem o King Crimson, koupil jsem si tehdy jejich první dvě desky, a po jejich přehrání jsem byl nadšen. První deska je zpívaná anglicky a druhá v maďarsky, daleko více mě zaujala ta druhá. Na počátku sedmdesátých let mi maďarština vadila, ale nyní to je jinak, maďarština do hudby After Crying prostě sedí.

Desku s nádherným názvem , o kterém nevím co znamená nahrála skupina bez elektrické kytary a mimo kláves i prostřednictvím akustických nástrojů. Obdivuji citlivé použití žesťových nástrojů a hoboje. Deska je postavená na dvou dlouhých suitách dvacet dva minutové A Gadarai Megszállott a jedenáctiminutové titulní skladbě. Úvodní skladba začíná táhlými klávesovými tóny, do kterých se postupně přidává flétna, viola, cello a na závěr lidský hlas. Tóny smyčcových nástrojů vytvářejí dojem prostoru nekonečné maďarské stepi. Ve skladbě Nokturn zpívá Judit Andrejszki. Při poslechu titulní skladby mám stejné pocity, jako při poslechu skladby Islands od King Crimson. Ono vůbec celá deska navazuje tam , kde King Crimson po vydání alba Islands skončili. Tahle deska je pro mě nádherná.

Tahle deska si zaslouží minimálně pět hvězdiček.