Reakce na recenzi:

horyna - @ 30.10.2016

Nekecal Braňák, zase nekecal, zpoza jeho prstů tu vyšlo už slušné množství výborných recenzí, recenzí, které mě často oslovili a nabudili se dát na Rexovu stopu. Přibyla nezanedbatelná kupa desek, ke kterým jsem si postupně našel cestu a vybudoval skoro až intimní vztah. Jednu dobu jsem více sledoval rubriku- co v této chvíli poslouchám a když se tam poněkolikáté objevila zmínka o tomhle albu a Branislav se nad ní téměř rozplýval, zpozorněl jsem, našel si jeho recenzi a začal slintat skoro stereo. Pak už to chtělo jen trpělivost, štěstí a víru, (desku jsem dal naslepo, zbaštil mu jeho nadšení a pravda, výčet oblíbených jmen napomohl) že to tentokrát opět vyjde a VONO to fakticky znovu sedlo do těch správných kolejí.

Koktejl namixovaný z ingrediencí které lze ochutnat už prostřednictvím jeho Big Big Train je přinejmenším stejně opojný jako tomu bylo v nedávné minulosti, Sean se tu utkává prostřednictvím dlouhometrážních opusů a do jejich nitra se snaží napasovat širokou škálu zvuků, emocí i stylů. Braňko sa tu nižšia rozteká ako ľad, budu zatím trochu při zemi, ale pouze z důvodu, že nemám k materiálu náležitý odstup, ono proposlouchat se tou barvitou junglí není vůbec jednoduché. A stejně jako u B. B. T. i zde se komponovalo mimořádně inteligentně a aranžovalo s chutí a obezřetně, nikoli však úzkoprse.

The English Eccentric- vykoukne drsnější tváří, že by metalovější Genesis, blbost, pár vteřin a někdejší zpěvák B. B. T. zaujímá komplexní pohled na tvorbu vznešených melodií i do oblastí spadající (nejen) do artového spektra. Díky jeho hlasu si člověk tuto kapelu nesčetněkrát za časovou sezonu vybaví a připomene, hold výrazivo jeho hlasu je nezaměnitelné. Ovšem že instrumentálně se jde na vysoké obrátky, v tomto odvětví nemusí mít posluchač obavy, že by nebyl odměněn.
Orientem načichlý (použitý sitár) hybný úvod Prisoner Of Conscience, Part 1: The Soldier- je mnohem složitějším oříškem, jedná se o rozloženou, více vrstevnatou kompozici, která dokáže i dráždivě přiostřit. Přítomen je jak anglický smysl pro zpěvnost, částečné folkové inspirace, vábivé a táhlé melodie, exotická kytarová vložka, tak extaticky magické pnutí, kterým dává Sean na srozuměnou, že vymanit se ze stereotipu je jeho údělem. Podobně naléhavé, ale o poznání klidnější stavy dokáže připravit i její druhá, klávesovo dominantnější kolegyně.
Epitaph For A Mariner- otevřou varhanní zvuky a dívčí-dětský hlásek, zavřete oči a připadáte si jako na anglikánské kostelní bohoslužbě, zvuky moře ale už unáší naše myšlenky někam za horizont, pozvolné a teskné tóny za vábivého zpěvu sirén... aaa... dost...přestat psát, poslouchat, stojí to opravdu za to, napadají vás pak slova jako magie, mystika, ezoterično.

Velice příjemné progresivní osvěžení, joo hold Anglie, tam své řemeslo ovládají na výbornou.