Reakce na recenzi:

Bejvalej poloblb - @ 01.12.2018

Pojďme se podívat, jak dopadl návrat jedné ze zásadních kapel amerického hard rocku. A co mu předcházelo? Kapela vydala roku 1994 svoje čtvrté album do ovzduší plného kostkovaných košil, nemytých hlav a depresivních textů o drogách. I když se jednalo o nejtvrdší materiál v dosavadní historii kapely, mladí už měli nové idoly. Sám si to velice dobře pamatuji. Jeden den s kámošem posloucháte Guns N'Roses a on druhý den přijde ostříhaný, v kostkované košili a s tričkem Nirvany. Nicméně všechno zlé je pro něco dobré, a tak přichází čas na seberealizaci.

Troy Lucketta jako jediný nevydává žádný nosič a věnuje se hraní v lokálních partách. Brian Wheat je nejpilnější a vydává hned dvě desky se svojí stoner rockmetalovou grupou Soulmotor. Jeff Keith a Tommy Skeoch se svým projektem Bar7 připravili jednu desku, velmi připomínající tvorbu domovské kapely. Frank Hannon poodkrývá své southernrockové choutky v projektu Moon Dog Mane. Velice zdařile. Jedno skvostné album! V mezidobí Tommy Skeoch prochází úspěšně drogovou odvykačkou. V roce 2001 vychází nečekaně živé 2 CD Replugged Live, zachycující kapelu v neskutečné fazoně a ze záznamu stříká energie na všechny strany. Velmi doporučuji!

9. března 2004 vychází u dnes již neexistující firmy Sanctuary Records comebackové album Into The Now. Natáčelo se ve studiu u Franka Hannona a o mastering se postaral proslulý George Marino. Produkce se ujímá Michael Rosen, známý svou spoluprací s metalovými soubory Testament, Forbidden, Flotsam and Jetsam nebo Konkhra. A na albu je to znát. Kytary notně přibrousily a zadírají se pod kůži. Výsledný sound je mocně natlakovaný až k prasknutí, ubylo kytarových exhibicí a sól a celková hravost kapely, kterou známe zejména z Psychotic Supper, je pryč. Dokonce se v jedné skladbě věnované obětem 11. září objevuje efekt na hlasu JK a samplovaný zvuk bicích. Takže už žádné ...and no machines.

Typickým představitelem zatěžkané a zmetalovělé Tesly je čtyřka Heaven Nine Eleven a devátá Got No Glory. I pro nás, co jsme čekali starou dobrou hravou Teslu, je tu pár povedených skladeb. Naději probouzí třetí položka What A Shame a v polovině alba kralující trio písní - bluesy odrhovačka Words Cant Explain, Caught In A Dream s překrásně klenutým refrénem nad slide kytarou a sedmiminutová Miles Away, kde se vkusně kloubí nová tvář kapely se starou. Radost udělá i skotačivá Come To Me. Na konci alba se nachází akustická balada se smyčci s velmi jímavým textem, kde se JK vyznává z lásky ke svému čtyřnohému mazlíčkovi.

Vyplatilo se tedy desetileté čekání? Za mě určitě ano, i když mám mnoho výhrad a to zejména k naprosto nevhodnému výběru producenta. Kdoví, jak by deska dopadla s osvědčenou produkcí Thompson/Barbiero. Procentuální vyjádření 65%.