Reakce na recenzi:

oř - @ 28.02.2017

Kolikrát se jen musel pozorovatel původního sofistikovaného Santanova díla stále zakusovat do shnilého jablka nechutně komerčních šaškáren, které tento kdysi kytarový polobůh s jistou periodou produkoval, a čekání na podobné album se přitom protahovalo do nekonečna. Třicet, možná dokonce čtyřicet let! To je neuvěřitelně dlouhá doba. V jejím průběhu prošel pan kytarista popovým ohněm (spíš sra...) a zahleděl se i do světel world music. Poznal nezájem okolí, ale převzal i řadu ocenění za hudbu, která byla částečně vykalkulovaná, šplhala po žebříčcích a nabalovala na sebe styly, se kterými měl Carlos jen pramálo společného.

Ale už minulé, umělecky hodnotné dílo Shape Shifter, patřící mezi jeho velkolepé projekty a s nálepkou jednoho z nejlepších instrumentálních alb vůbec, předznamenávalo velký přínos do budoucna. Ovšem typické Santanovy znaky potlačilo a latinské rytmy se objevovaly pouze sporadicky. Roku 2016 je všechno konečně v naprostém pořádku a monumentální čtyřka plynule navazuje na své tři stařičké předchůdce. Kdyby jen navazuje, ona jim naprosto dominuje. Boduje totiž s výhodami na své straně. Na rozdíl od I. je mnohem variabilnější a kreativnější, oproti Abraxas méně oposlouchatelná a oproti III. záživnější, dynamičtější a komplexnější.

Opětovné povolání Journey dvojice Schon/Rolie, krystalický famózní zvuk a časté protěžování vokálních atributů do kytaristova děje, především pak účast Ronalda Isleyho napomáhá dokonalosti nahrávky a jejímu startu vzhůru na hudební piedestal. Jen jednou jedinkrát se lze zaleknout, při tracku číslo sedm se s banálním rytmem Santana na chvíli vrací k obskurní popové tématice, ale pár taktů a skladba doznává toho správného přerodu v návykově taneční rytmus, který zásadně baví - bravo.

Harmonická krása, sólové nuance, velké množství latinsko amerických rytmů a původní kreativní snahy v aktuálním hávu dostaly nový rozměr. U mě tento materiál, který lze už s prvním poslechem a bez mrknutí oka označít za dominantní kolekci Santanovy diskografie, vynášejí až k nebesům. Bylo by nesporně nesprávné hodnotit tak závažné dílo méně než 100%, v opačném případě pak hrozí ztráta sluchu nebo lživá demagogie. Toto dílo nejen, že je vůdčím albem roku 2016, ale dost možná i celého desetiletí. V Santanových souřadnicích bude mít navždy postavení zcela mimořádné a výsadní.