kamila - @ 16.09.2016 | #

Ceremony stojí ve stínu slavnějšího Sonic Temple a přitom nejde vůbec o žádnou nápodobeninu, nebo snad průměrnou kolekci. Když mám vytáhnout nějaké písně, tak v první řadě budou stát silně hitová Wild Hearted Son, následující jízda Earth Mofo, nesmělá pomalá věc White, zajímavá balada If i její slavnější kolegyně Heart Of Soul pošilhávající po desce minulé, nebo niterná, západním naturelem protnuta sugestivní Indian. Ritchie Zito tentokrát stvořil zemitější sound, dobře se hodící do nové blížící se doby. Astbury a Duffy prostě válí i tady a i když pár skladeb jede v průměrnější linii, pořád je to hodně dobrej rokec.

horyna @ 18.09.2016 08:43:52 | #
Ceremony je trochu zvláštním albem v diskografii kaltů. Postrádá náboj a hitovost Sonic... i šmrnc a novátorský přístup svého bezejměnného následovníka z 94 roku. Přesto se nejedná o špatnou, nebo nějak nedotáhlou kolekci, sice je tam pár "dobrých" skladeb, ale většina i tebou vyjmenovaných nepostrádá fůru nápadů, zajímavé melodie a rockovou nadřazenost. U mne to chtělo vícero času, poslechů i tu pravou náladu na to, zrovna tohle album si pouštět.