Reakce na recenzi:

horyna - @ 14.05.2016

Další velká přestávka, tentokrát trvající šest let a po ní je tu už osmá (velká) deska tohoto souboru, obsahově však spíš skromnější, deset tracků, minutáž tak akorát slušící se na rockovou hudbu, návrat k "jednodušímu" syrovějšímu stylu třetího alba a dobře zapamatovatelným melodiím.

Dřevní zemitý otevírák Born Into This- s vystrčenou basou, přehledným riffem a Astburym maximálně se rozpínajícím v refrénu, katapultují posluchačovu mysl mezi jasně vymezené koleje dlouhodobě budovaného Cult stylu. Druhou Citizens- charakterizuje šlapavé tempo, uhrančivý zpěv a hitový potenciál, to s Diamonds- stoupající euforie putuje strmě vzhůru, tady už to pěkně frčí, na odiv se staví čitelná basa a neokoukané Duffyho riffy. Mezi klasické koncertní vyřvávačky je třeba zařadit Dirty Little Rockstar. Symbolika rozpínajících se vrcholů západoamerických dálav mi utane na mysli s baladičtější, klasickou kytarou protkonou Holy Mountain .
I Assassin- nás vrací nazpět do rockových vod svým charizmatickým refrénem, po zručné práci Illuminated je tu asi neintenzivnější a zcela ojedinělá Tiger In The Sun- svérázně se drží hutné basové figury, výpravná, oblečena do sentimentálního zvukového kabátce mající vskutku pohádkově snové aroma. Savages- tamburína uvozuje další pekelnou jízdu kočírovanou pomocí zvonivých strun Billyho kytary, jež námi trhá ze strany na stranu. Závěr obstará drsně špinavý spodek, uzamykajíc kytarové tóny snažící se rozbourat a vymanit s tohoto sevření, divák ztotožňující se s Astburym a toužící se plně vyřvat z pocitů v oné Sound Of Destruction.

Poctivá rocková práce.