Reakce na recenzi:

Snake - @ 28.05.2016

AMS 148 CD, Mini-LP replica.
Limited to 500 hand-numbered copies.

Album Phoenix se objevilo v roce 1992 a po eponymním debutu (1978) a desce "Est" (1991) je tedy teprve třetí položkou v řadové diskografii Zauber...

...nicméně, se samotným nosičem je to trochu složité. Většina materiálu byla totiž natočena již v roce 1977, ale nikdy nevyšla. V roce 1991 kapela nahrála další dva tracky, nechala zrestaurovat původní matroš a nakonec to celé, v podobě dnes už nedostupného stříbrného kotoučku, vydal label Kaliphonia / Drums Edizioni Musicali (1992). V roce 1993 Zauber nahráli ještě skladbu Assez a teprve v roce 2009 vyšlo kompletní a pečlivě remasterované cédéčko u AMS. V podobě krásné rozkládací mini vinyl repliky, v limitovaném nákladu 500 očíslovaných kopií. Na mě zbylo numero 149 a jsem opravdu rád, že ho mám.

Produkci zahajuje první ze dvou skladeb natočených v roce 1991, symphonic rocková instrumentálka Est. Pumelice ve svižném tempu, ve které hrají prim Oscar Giordanino na klávesy a Massimo Cavagliato na bicí. Od skladby Antares se přesouváme do roku 1977, tedy do období ještě před prvním oficiálním albem. I tato věc je instrumentální a její nálada je - díky absenci bicích nástrojů - mnohem něžnější a pohádkovější. Romantika dávno zašlých časů na mě dýchá z jemně tvrdé rockové písničky Dalla finestra, jejíž nádhernou melodii ještě umocňují elektrické piáno a cituplný projev Liliany Bodini. Neméně půvabná je i následující Invito. Liliana zpívá božsky, basa s bicími tvrdí muziku a klávesy preludují v zajímavé sestupné melodii. Pečetí za první - byť pomyslnou polovinou alba je čarokrásná instrumentálka Adagio. Akustická kytara a flétna za něžného doprovodu houslí hrají melodii závratnou, až srdce usedá...

Za nejambicioznější kus na desce bych označil šestou Uomo. Skladba má šest minut a kromě pěkného zpěvu nabízí i zvukomalebné hudební plochy, které vyplňují různobarevné klávesy a smyčce. Album pokračuje rychlejší symphonic rockovou instrumentálkou Antares II a obsah z roku 1977 uzavírá dramatická a velmi naléhavá píseň Sogni. Mávnutím kouzelného proutku se vracíme do roku 1991, kde nám Zauber servírují zákusek v podobě klávesově orientované instrumentálky Il povero Piero. A ještě to není všechno, definitivní a velmi pěknou tečku za celou kolekcí píše chytlavá písnička Assez z roku 1993.

Je to výborné album. Sice zapomenuté, ale já ho miluji a řadím k těm nejzářivějším klenotům mé domácí sbírky. Pět hvězd nedávám často, ale tohle krásné vydání - navíc se zajímavou historií - si je zaslouží. Doporučuji.