Reakce na recenzi:

horyna - @ 16.09.2016

Abigail je hororový příběh, zasazený do léta 1845. Dva mládí lidé (Miriam Natias a Jonathan LaFey) projíždějí temnotou a deštěm, aby se ubytovali ve zděděném a dávno neobývaném domě (dědictví LaFeyovců). Na cestě je zastaví sedm jezdců pod vedením O'Braina, a ti je varují, aby se raději vrátili zpět. Dvojice je neposlechne a do domu vstoupí. Brzy se tam začnou dít velmi zvláštní věci. Jonathanovi se zjeví duch hraběte de LaFey (jeho předka), který mu ukáže sarkofág s tělem Abigail a varuje ho, aby zabránil jejímu znovunarození, musí zabít svou ženu. Příběh se retrospektivně vrátí do roku 1777, kdy 7. července hrabě zabije svou nevěrnou ženu, čekající nemanželské dítě, což nemohl přenést přes srdce, takže manželku srazil ze schodů, ona si srazila vaz a budoucí dítě z ní vyšlo mrtvé. Na její dítě (narozené jako mrtvé embryo) uvalí kletbu a pojmenuje ho Abigail. A protože Abigail a s ní i netušené zlo se začínali probouzet v Miriam, přemlouval duch Jonathana, aby se Abigail zbavil jednou provždy tak, jako on své manželky, tedy shozením Miriam ze stejných schodů. Na druhý den je Miriam těhotná, ale toto těhotenství je ve skutečnosti posedlost. Jonathan si uvědomí, že duch i jezdci měli pravdu a rozhodne se jednat. Avšak Miriam ho přelstí a shodí ze schodů jeho, porodí ve strašných bolestech Abigail, načež následně sama zemře. A proto se sedm Černých jezdců, sloužících hraběti La Fey v době, kdy se Abigail narodila poprvé, vrátilo z onoho světa, aby Abigail znovu zničili.

Tolik tedy textová náplň fanoušky nejoblíbenějšího alba Kinga Diamonda, jehož se naposledy účastní dvojice pamětníků z dob M.F., Denner s Hansenem a produkční taktovku opět svírá dlouholetý souputník kapely Roberto Falcao. Přeci jen kytarový styl Dennera (vycházející ze 70 let, je diametrálně odlišný od rukopisu páně LaRocqui a tak oproti deskám následujícím, toto (i předešlé) oplývá přeci jenom méně uhlazenou kytarovou melodikou, což ale na poutavosti celého konceptu nemá pražádný vliv.

Funeral : dnes v noci jsme se shromáždili, abychom k věčnému spánku uložili Abigail La Fey, která, jak teď víme, se poprvé narodila mrtvá sedmého dne července roku 1777. Abigail musí být přibita ke své rakvi sedmi stříbrnými hřeby, po jednom skrz každé rameno, ruku a koleno, a poslední ze sedmi nechť je prohnán jejími ústy. Tak už nesmí nikdy povstat a působit opět zlo --toť magická slova introdukce vedoucí nás společně tímto příběhem.
Následující Arrival- funguje i hudebně jako skutečný příjezd, Andyho hybné sólo svižně tlačí onu káru temnotou a na něj se okamžitě nabaluje Denner, skladba má budovanou atmosféru a velice příjemná tempa, chlad onoho panství je cítit vskutku bytelně.
A Mansion in Darkness- platí za strhující speed metalovou jízdu, zdobenou jak třpitivou Mikkeovou hrou na činely, tak dechberoucí kytarovou prací, akustiky se do refrénu opatrně prodírají, aby se vše opět s Kingovým vokálem rozjelo dále. Zmírnění přepětí v kytarových sólech působí mocensky a duchaplně.
Čtvrtou The Family Ghost- otevírají jímavé akordy pánů kytataristů, v níž především Kingovi herecké etudy působí úchvatně.
Andyho klasická vybrnkávací kolekce přiváží The 7th Day of July, 1777- skladbu plně náležící svému názvu, ony historické souvislosti jí prostupují a nechávají na diváka působit, refrén s bohatou bubenickou výmalbou a silnou melodičností vyznívá až blahodárně.
Omens i následný The Possession- řadím spíše ke klasickým položkám mistra, nemajíc ovšem jakýkoli charakter výplně, kytarová i basová práce v první snese uznání, stejně tak jako akustická mezihra proplétající střed druhé.
S tím nejlepším přichází parta do závěru alba, nejprve je to orientální začátek písně Abigail- plíživé tempo a důraz na text v jeho závěsu, jasná kytarová linka, či silnými výškami hnaný mistrův vokál, démonické hlasy i vysvobozující sóla, čitelnost a infernální varhaní sekce v závěru, to vše neobyčejně tvořivě vkomponováno příspívá songu k duhu.
Black Horsemen- akustická práce slušné hodnoty, Diamond pěje fantasticky, nálada se zahušťuje, až činelová práce Mikkea Dee nechává problesknout jas neprostupna, následuje výpravné sólo a pochodový tvar skladby pod tíhou hymničnosti se postupně moduluje k finálnímu konci, na němž se nalézá onen blahodárný účinek silně na posluchače působící.

Album Abigail dostalo Kinga do pozice rockové star a následné prodeje i přeplněná turné jasně ukázala, jakým směrem míří zvědavost a oddanost metalových fans.