Reakce na recenzi:

Robicek77 - @ 27.06.2016

První impuls ke spolupráci Jona Andersona a Roine Stolta dal šéf firmy InsideOut Music Thomas Waber, který přišel s nápadem, že by Stolt měl oslovit Andersona a napsat pro něj nějakou hudbu s tím, že on zajistí financování projektu. Poprvé se Anderson a Stolt potkali při společném vystoupení na festivalu Progressive Nation At Sea Cruise v roce 2014 v Miami, kde Stolt, Transatlantic a Jon nacvičili spolu některé klasické písně Yes (Revealing Science of God, Long Distance Runaround.....) v cca hodinovém setu. Jelikož si oba spolupráci pochvalovali, řekli si, že by bylo dobré společně něco vytvořit. Začali si tedy na dálku pomocí internetu (a později i kurýrní poštou přes Atlantik) vyměňovat nápady, Anderson napsal všechny texty a dodal mnoho (hlavně vokálních) melodií, některé měl v šuplíku údajně přes 10 let. Roine Stolt to všechno poslepoval a dokomponoval skladby do celkové struktury čtyř dlouhých kompozic (Invention Of Knowledge, Knowing, Everybody Heals a Know), titulní skladba má 23 minut, nejkratší Know má 11 minut. Ve studiu se oba protagonisté společně nikdy nesešli, vše probíhalo na dálku mezi Evropou a USA. Celkově vznik alba trval 1,5 roku, z toho prvotní komponování skladeb zhruba 6 měsíců. Stolt se obklopil svými muzikanty z kapel Flower Kings, Transatlantic (Jonas Reingold, Michael Stolt, Felix Lehrmann, Daniel Gildenlöw) a dalšími spřízněnými dušemi (Tom Brislin-ex Yes, Camel, Renaissance; Lalle Larsson, Nad Sylvan). Z výsledné nahrávky je vidět že Stolt nejen že je dobrý muzikant, ale je také slušný skladatel, který má Yes velmi dobře naposlouchané a vytvořil tak pro Andersona dokonalou iluzi kapely Yes v době jejich nejlepšího skladatelského období. Kytary i klávesy jsou naladěny přesně do zvuku klasických Yes, Steve Howe (zde samozřejmě Roine Stolt) předvádí své typické kudrdlinky na různé typy kytar, tu se zase ozývají okázalé klávesové rejstříky Rick Wakemanana (Lalle Larsson, Tom Brislin), Brufordovo (zde Felix Lehrmann) bubnování krásně splývá se skladbou, nikde se nesnaží vyčnívat a dotváří hudbu. Obecně je rytmika (baskytara, bicí) hodně upozaděna (Chris Squire opravdu chybí), Andresonův hlas je naopak hodně vystrčen v popředí. Jelikož jde o Andersonovu sólovou desku a zároveň byla koncipována jako pocta Jonu Andersonovi, tak to lze pochopit. Navíc Anderson je zde opravdu ve výborné formě a nádherně se jeho hlas vznáší nad tou vší krásně znějící hudbou. Ve všech skladbách se ozývají drobné citace z alb Yes, jde spíše jen o sekundové připomenutí a drobné parafráze než o nějaké vykrádání sama sebe. V první části titulní kompozice slyšíme variaci na The Ancient z alba Tales From Tpopgraphc Ocean, poté je skaldba hodně podobná části Soon z Gates Of Delirium a poslední, třetí, část titulní skladby zní zase jak Close to The Edge. První část Knowing je zas drobně inspirována skladbou And You And I, druhá část požívá podobný klavírní motiv jako nástupech ve Fly From Here. Ve skladbě Everybody Heals, která jinak zní jako to nelepší z projektu ABWH, je inspirace klávesovým partem z Fly From Here ještě větší, parafrázuje totiž úvodní část Overtury z tohoto alba. Všechny skladby lze ale obecně označit za velmi zdařilé, kompozičně poměrně složité a zároveň s velmi silnými a krásnými melodiemi. Skladby, byť jsou hodně dlouhé (každá skladba se ale dělí zpravidla na další 2-3 kratší písně), nicméně drží dobře pohromadě a nenudí, pořád se něco v hudbě děje. Celkově album svým zvukem dokonale zapadá do Yesáckého období alb Close To The Edge, Tales From Topographic Ocean a Relayer. Snad jen zvuková kvalita nahrávky a trochu modernější zvuk připomíná, že nejde album z roku 1972-1975, jinak kompozičně, výkony instrumentalistů ani na hlasu Jona Andersona není poznat, že nejde o album ze sedmdesátých let. Přes drobné výtky (Anderson zpívá příliš v popředí, rytmika je příliš upozaděna, přílišná inspirace hudbou Yes a někdy to trochu zní jako muzikál o skupině Yes) je Invention Of Knowledge výborné album, asi nejlepší album "Yes hudby" od alba Going For The One a určitě nejlepší Andersonova sólová deska, takže jednoznačně dávám 5 hvězdiček. Jon Anderson a Roine Stolt mi udělali novým společným albem skutečně velikou radost (takové Artrockové Vánoce), Roine Stolt k Andersonovi zkrátka sednul. Čas ukáže jestli půjde o nadčasové album které jen tak nezapadne, nicméně i tak lze již dnes tvrdit, že jde o dobré album, které se navíc krásně poslouchá. Naposledy mi takovou radost udělal předloňský Gong s albem I See You. Lze tedy na závěr jen konstatovat, že labutí písně (některých) starých artrockerů bývají obzvláště působivé.