b.wolf - @ 22.09.2016 | #

Tak Mr Akerfeldt definitivně opustil skatulku growlingu a novinka je v duchu téměř akustickém, Chrysalis v jistém místě zní jako staří dobří Uriah Heep, hammondova smršť. Po výborné Pale opět další solidní zářez v diskografii této vynikající skupiny. Hodnocení opět za pět. 5/5

merhaut @ 22.09.2016 16:40:40 | #
Já mám nové Opeth doma měsíc coby oficiální recenzní výlisek, komenty pro Spark jsou dva týdny napsané, takže sem klidně ten svůj dám: Dnes deníkově: akustická „latino“ předehra jak od Morriconeho, bombastická a úderná hardrocková titulka, královská kombinace metalového drsanství a artrockové něhy ve „Wilde Flowers“, „Will O The Wisp“ = parafráze JETHRO TULL („Je to píseň inspirovaná ‘Dun Ringill‘“ – Mikael Åkerfeld), Motýl s kovovými křídly („Chrysalis“), spíš než „Black Mountain Side“ od Zeppelínů (Mikael Åkerfeld) mi „Sorceress 2“ evokuje PINK FLOYD v úvodu soundtracku „More“, „The Seventh Sojourn“ – jemnůstka s názvem alba od MOODY BLUES, „Strange Brew“ rovná se raný LED ZEPPELIN, pozdně pinkfloydovská je „A Fleeting Glance“, a „Era“ představuje NWOBHM à la OPETH…
Minulá deska držela o něco víc pohromadě, jinak je ale samozřejmě prima, že někdo tak známý, jako OPETH, udržuje odkaz klasického rocku v povědomí dalších generací fanoušků. Takže Páv na přebalu se může právem natřásat.
Jaromír Merhaut *****

P.S. Åkerfeld komentuje na Team Rock skladbu po skladbě, zajímavý to pohled do kuchyně...