Reakce na recenzi:

kamila - @ 19.08.2016

Michaelova kolekce nemá příliš společného s jeho mateřským působištěm, samozřejmě jeho dominantní a svérázně barevný hlas k tomu svádí, ale jasně tu je jiná kytara než Crichtonova a hlavně naprosto jinačí Ne!Gilmourovské klávesy. Více programingu, samplů a klasických kytar, výborné bohaté sbory, například v první Whos Sorry Now, nejhitovější položce alba. Operuje se tu na poli atmosférickém v dosti velkém rozsahu, kolekce je hodně dojemná, citově napěchovaná, jako třeba v dvojce Whos Follin Who (moc pěkné ženské sbory). Pro změnu účast sboru dětského v třetí Too Much Time on my Hnads dělá s písní doslova divy, ale také progresivní přístup a zvuková koláž staví píseň do popředí zájmu. Mám ráda desku komplet, nic není poníženo pod ostatní, ať je to povedená prog rocková šlapající Lonely, kde Michael tahá hlasivky pěkně do pater. Malebná baladička "ve jménu lásky" v níž pekuse, kytara a klávesy vytváří efurický prostor pro jedinečné hlasové akrobacie, sugestivní One Heart, nebo titulní Clear.

Desku mám zařazenou hned vedle mateřské lodě Michaelova života, vedle mé milované Sagy a sluší jí to tam znamenitě.