Reakce na recenzi:

horyna - @ 29.08.2016

Když si pořizuji výběr, musím pro to mít vážný důvod. V případě gigantů Foreigner je to občasná přítomná pachuť 80-let v jejich tvorbě a vatoidní místa nalézající se na většině jejich desek. Prostě a jasně, nenašel jsem důvod, nebo lépe řečeno, ani jedna z jejich studiovek vydaných mezi léta 1977-1991 (to jest základní repertoár) mi nepřináší požitek jako celá. Ovšem druhá strana mince velí a ukazuje, na obrovský hitový potenciál kapely a zásadní množství opravdu kvalitních písniček, napříč všemi alby a jejich solidní počet. Takže nákup tohoto best off byl prostě povinností. Záměrně jsem se nezmínil o posledních dvou studiovkách, obou návratových, tady neřeknu ani popel, spokojenost veliká a hlavně kompletní.

Zpět k výběrovce, na ní je představen nejlepší možný vzorek tvorby Foreigner, kapely velkých melodií, kapely zapamatovatelných melodií a strhujících refrénů, kapely oděné do značně silného klávesového oparu (někdy i za cenu přinasládlé pachutě). Jejich představa rocku pro dospělé, šla úměrně s dobou a hlavně (americkou) poptávkou po líbivé, jednoduší a zapamatovatelnější muzice. Tohle vše Foreigner podchytili už od svého zrodu a na přelomu 70/80 a z kraje desetiletí, jež takovéto hudbě přálo nejvíce, stanuli společně s Journey, Toto a dalšími na vrcholku řetězce.

Kolekce je hity doslova přecpána, ať je to úvod prostřednictvím šlapavé hitovky z počátků kapely Cold as Ice, dvě z nejlepších balad hudební epochy vůbec, písně Waiting for a Girl Like You ze 4-ky a I Want to Know What Love Is z desky následující. Doslova epochální mega procítěné bohoslužby s geniálním Louem, přetékající citem a vroucnou láskou, které dokáží rozněžnit nejedno srdéčko. Hit střídá hit, vroucná našlapaná That Was Yesterday, saxofónem a geniální rytmikou prošpikovaná úderná Urgent. Albem z 87 Inside Information pánové pamaloučku vyklízejí mega platinové pozice (i když i tady se koná velký úspěch), ale píseň Say You Will dokladuje velký kompoziční nadhled a stálou chuť tvořit velké. K druhému albu nás vrací stejnojmená Double Vision i Blue Day Blue Morning a hned je poznat že zvuk byl v té době kapku syrovější, ale množství zapamatovatelných melodií se rodilo už tenkrát. Nezmínit skvost Starrider- to bych si neodpustil, originální kompoziční dokonalost provázející kapelu na začátku její poutě je okouzlující, vstvená velmi dynamická skladba, v níž vynikají všechny nástrojové i vokálmní složky, prostě rockový monolit. Jediný zástupce nové (krátké) epochy kapely počaté albem Mr. Moonlight reprezentuje mému srdci nablýzkaná milovnice White Lie, nejslavnějšího zástupce diskografie souboru, desku 4 skladba rázná Break it up a neméně slavnou kolekci Agent Provocateur velmi pohodová píseň Down on Love. Kapitolu samu o sobě tvoří pak píseň Juke Box Hero- jiskrně explodující rockující atomovka v níž jede kapela na 120%.

Mick Jones- je a byl génius kytarové melodiky a skladatel obdařený neuvěřitelným hitmakerovským potenciálem, který dokázal uplatnit vesměs po celou dobu působení jeho vymazleného děťátka jménem Foreigner.
Lou Gramm- muž velkého charismatu, fenomenální barvitosti a hlasového siláctví, či chcete dokonalosti.
Ano, tato dvojice určovala chod hudebních rádiových stanic severní části západní polokoule po dobré desetiletí.