horyna - @ 09.10.2016 | #

Jak už to tak vypadá, moje star číslo 1. The Beatles tento rok opět nové album nevydá :-) a tak je první pozice vlastně předem jasná, obsadí ji svým novým dílem britští mistři melancholie Marillion. Bezmezný obdiv a slepá nekritičnost je věc jedna, skutečné zalíbení a ten nejvěrnější hudební souzvuk, který vás nejdokonaleji chytne u srdce a se kterým se cítíte jako v nebi věc druhá. Jestliže je rozervané emoční cloumání v mysli posluchače opravdu intenzivní a ten se s nahrávkou či kapelou dokáže totálně ztotožnit a propojení v jeden útvar funguje po celou hrací dobu, pak vlastně hudební gurmán a totální muzikofil nemůže od takového prožitku chtít víc. A přesně takové stavy zažívám při poslechu Hogarthovských Marillion, ať sáhnu po kterémkoliv albu, zmíněné pocity zafungují a vždy se dostaví, je to prostě má DNA.

Deska pánům prý zabrala bezmála tři roky příprav, zároveň s ní byl pořizován film, pro promítání k živým koncertům, proces byl velmi složitý a kapela si přála, vydat něco více, než jen koncepční album, které svou kvalitou naváže na koncepční veledíla jejich bohaté diskografie, jako Misplaced Childhood, Brave a Marbles. Textová náplň pojednává o dnešním zkorumpovaném světě, s jehož důsledky se setkáváme každičký den v televizi, novinách, nebo na internetu. O době peněz, moci, vládních struktur, ale i sobectví, neustálé nadměrné potřebě materiálního přísunu a zalíbení jedince hrabat si na vlastním písečku.

17 rozdělených tracků je podřízeno šestiskladbovému návrhu, kde tři z něj jsou dále členěny na podskupiny v konečném přepočtu 5-1-5-1-4-1.
Koncepční příběhy bývají na poslech velice složité a jejich zažití je dlouhodobé a spotřebovává rozměrnější dávku časového prostoru, nejinak je tomu i zde. Pro mne osobně je představený materiál na pochopení jeden z nejnáročnějších v dějinách kapely a přirovnal bych ho k dvojalbu Happines is the Road.
Dýchá vyváženou a silně emotivní náladou, často se pohybující v poklidných vodách, postavených na klavírních melodiích a něžném Hogarthově přednesu, tedy dá se říci nic, co bychom doteď od kapely neznali, přesto z vykrádání vlastní hudební šablony pocit mít nebudete.

Začátek je spíše alegorický, zpěv ptáků a Rotheryho kytara nás pouští do příběhu, v němž prostřednictvím druhé písňe nazvané El Dorado (ii) The Gold- uhrane naše představy apokalyptický zvuk kláves, postupně se rodící do atmosféry obepínající Stevův emočně pružný vokál. Když kapela v průběhu nasadí do tempa, vnímáme především Trewavasovu basovou figuru i vyvážené nástrojové spektrum ostatních hudebních person tohoto ansámblu. Mocný refrén působí silovým tlakem, který je sto zbořit širý okolní svět.
Veký dojem na mne dělá píseň El Dorado (iv) F E A R- svým temně dokonalým účinkem, značně pesimistického zaměření a intenzivním působením na diváka.
Druhá samostatná skladba Living in F E A R- splňuje klasická měřítka kapely, je postavena na roky prověřeném mustru, báječně vystupňovaného emočního příběhu (s částečným hitovým podtextem).
První část The Leavers (i) Wake Up in Music- mám moc rád, perlivá dynamika skladby je skvěle zaplňována bohatou bubenickou výzdobou Iana Mosleye a živelnou instrumentální strukturou.
Přes dojemnou část druhou, slyšíme v třetí The Leavers (iii) Vapour Trails in the Sky bohatý duchovní rozměr hudby Marillion.
Dávná tajemství s patřičným mysticismem znázorňuje i excelentní Hogarth při The New Kings (i) Fuck Everyone and Run.
Do finále se řítíme prostřednictvím rockové palby The New Kings (iv) Why Is Nothing Ever True?- s efektním přeletem dvouplošníku, eskapádou mohutných melodií a akustickými údery, které podpírá dravějším vokálním zaujetím mistr Steve.

Tak tu máme zase trochu jiné Marillion, dopředu jsem vůbec nepřemýšlel o tom, jak bude deska znít, možná právě proto jsem dnes tak šokován. Po minulé, čytři roky staré, otevřenější a dynamické smršti Sounds That Cant be Made, jsem tak "inteligentně těžkou" nahrávku nečekal.

Marillion netvoří hudbu, oni provozují umění!!!

horyna @ 04.01.2017 13:24:54 | #
Palo, takže do toho skutečně půjdeš? No, jsem zvědav jak se ti jejich ostatní díla budou zamlouvat, každé trošku netypické, torošičku jiné, ale věřím že zklamání se konat nebudou.
Flower jsou další mou srdcovkou, množství je podobné, máš co dohánět, ale zase závidím ty chvíle objevování, i když u nich to dá skrz minutáž práci ještě těžší :-)