Reakce na recenzi:

horyna - @ 12.05.2017

Debutní album Suede, mělo zásadní vliv na formování mého názoru na indie a independent scénu. Mezi letité souputníky vlétlo jako blesk z čistého nebe a značně zaškolený materiál si takřka přes noc získal ohromné zástupy věrných. Aby také ne. Přinášel do této hudební škatulky čerství vítr a punc něčeho, co nakonec přetrvalo další semestry. Lahodný a na emocích postavený projev dvojice Anderson/Butler přinesl kapele věhlas, který si hýčká do dnešních dnů a němž se vybudovala status originálního zboží.

Křehká atmosféra která se něžně pohupuje v baladických momenteh She's Not Dead, Pantomime Horse, Sleeping Pills, Breakdown či The Next Life, se jen ztěží dá přirovnat k nějaké druhé. Na svědomí ji má subtilní, až jízlivý kytarováý přednes (někdy postačuje nevinné vybrnkávání, či prohrábnutí strun) Bernarda Butlera, emocemi doslova přetékající Brettův něžný hlásek a klávesový podmaz, či urozený klavírní tón, decentně vyšívající kdesi v zákoutí oněch skladeb. Tato pětice patří k mým nejoblíbenějším, pomalé písně mám moc rád a když z člověka dokáží vyždímat potřebné pocity, je to úžasné.
Na druhé straně potom rockují ostřejší kusy. Famózní singlový úvod So Young, který si nelze nepamatovat/nezpívat po několika vyslechnutích. Obsáhne famózní Brettovi výšky, ale i chladivou klavírní impresi. To druhá Animal Nitrate, se pro změnu nese v nejlepších intencích klasické anglické kytarové školy. Do úprku zavelí dynamická Moving, jejíž modulovaný kouzelný refrén oplývá neskutečným čarem a z podobného soudku je vylovena i předposlední Animal Lover.

Dlouho jsem si od Suede nechával pouze druhou deskou Dog Man Star, ale v posledních dnech jsem neodolal a konečně doplnil i tento skvělý debut (vlastnil jsem jej před 20 lety) znovu do sbírky.
První dvě alba semišových Suede, jsou pro mne vrcholy anglické independent scéný devadesátých let a jelikož podobnou hudbu nevyhledávám, zůstanou pro mne vrcholy tohoto stylu jako takového. Svou hloubkou se dokonale trefily do mého citového rozpoložení.