Reakce na recenzi:

horyna - @ 21.10.2016

O existenci DeeExpus jsem se dozvěděl přes angažmá klávesáka Marillion Marka Kellyho a i když jsem zprvu další, novou neoprogovou kapelu do sbírky pořizovat nehodlal, zvědavost mě nahlodala a risk se obrátil v zisk. Po pár ochutnávkách bylo vymalováno a kapela se najisto zařadila po bok nových progresivních britských kapel, které mám moc rád. Jako orientační bod bych v tomto případě uvedl hudebně spízněné novodobé It Bites s vokální účastí Johna Mitchela, ale částěčně i třeba Frost, nebo kytarovější desky Kellyho Marillion. Myslím že Markova účast za klapkami dodala kapele nový rozměr, využívá zde jiný klávesový rejstřík než u Rotheryho, ne však méně působivý.

Tento úžasný album otevírá píseň Me and My Downfall- naplněná krásnou akustickou výzdobou i zatěžkanými riffy, melodická kytarová sóla, eskapády kláves a křišťálově čisté vokály v písni dominují. Dvojka Maybe September- jedná se o dojemnou písničku (s violončelovým partem), odkazuje na tvorbu Queen i nové vlny britských prog kapel z počátku 80-tých let. Po jiskrné instrumentálce Marty and the Magic Moose, přijde na řadu 26 minutový epický stejnojmenný kolos, rozdělený do šesti částí. Dílo zpěváka Tonyho Wrighta, vypráví přeběh postavy z psychickými problémy z rodného města Weardale v severovýchodní Anglii. Jeho hudba je jako překrásné impresionistické plátno, na které barvy nanáší v rozumném množství zkušený a léty ošlehaný umělec. Při romanticko akustických, neobyčejně vnímavých pasážích se krásně odpočívá, sní i přemýšlí, hudební tok je plynulý, ničím nenarušovaný a velice úhledný, je potřeba si takovou píseň skutečně v klidu prožít, odměna bude sladká. Obsahuje zkrátkas vše, co by měla poutavá progrocková kompozice vlastnit.
Závěrečný track Memo zpívá Nik Kershaw a je velká škoda, že jeho služeb kapela nevyužila více, disponuje jedinečně barevně vyvedeným, odlišným, natolik poutavým vokálem a skladbě tak jasně dominuje.

DeeExpus nejsou nijak mediálně rozšíření a pro většinu budou nejspíš i velkou neznámou. Nestačili si zatím vybudovat pozice a respekt jakými disponují jejich starší kolegové IQ, Jadis, nebo Arena, až čas a další desky prokážou ambice tohoto souboru.

Ovšem pro milovníky progresivní muziky je King... jedinečně chutné sousto, dobrou volbou a kvalitním společníkem do sychravých dnů podzimního (ne)času.