Reakce na recenzi:

horyna - @ 24.01.2017

Jelikož jsem minulou desku Chandlerovských Jadis nazvanou See right through you nechal bez povšimnutí, tenkokrát jsem nejen díky návratu Martina Orforda do řad kapely novinku prostě mít musel. Jadis mám velmi rád, jejich klidné a plynulé progresivní melodické pojetí obdivuji a například desku debutovou řadím k tomu nejlepšímu, co ostrovní británie kdy s neoprogresivní vlnou vyplavila. A to zdaleka neznám kompletí produkci dvojice Chandler/Christey, která to spolu táhne po celou dobu účinkování této party na scéně. U Jadis sice platí, že jednotlivá alba a skladby jakoby splývají v jedno a zdají se ze začátku hodně podobné, ovšem po časovém rozklíčování vypadnou z každé desky překrásné melodie, zdobné refrény a kupa atmosféricky vzletných kytarových linek a nápadů.

První co mě s novou nahrávkou praštilo přes nos, byl její prostorový zvuk. Jako by bylo jejím údělem použít veškerou energii k rozletu skrze vás, její dynamické skupenství se vám s nabuzenou intenzitou zavrtává do hlavy a nemíní ji jen tak opustit.
Zmáčku play a slyším výraznou obměnu a oživení dlouholetého soundu kapely, ta učinila jistý kompozičně hudební krok směrem kupředu. Oproti minulosti najednou slyším hudbu, která si mnohem dravěji říká o své místo mezi konkurencí, živelnost a zdravá nebuzenost jsou atributy platící pro nové dílo Jadis. Dynamické výkyvy jsou mnohem zřetelnější, jdou víc do hloubky, ale celkový pozitivní vjem to nijak nenabourává. Gary s emocemi uměl vždy citlivě pracovat a ani tady tomu není jinak. Subtilnost ustoupila dravosti a na povrch se občas dere i jistá syrová neučesanost, nahrávka nepostrádá živočišnější místa a eskaluje mezi ostřejšími tempy, což je vítaná změna.

A tak až z vás Jadis po pětačtyřiceti minutách propracované a vyrovnané nahrávky zakuklené v impozantním přebalu vypresují poslední kapky emocí, mačkáte tlačítko repeat, aniž by jste přemýšleli proč vlastně.