Reakce na recenzi:

horyna - @ 09.08.2017

Hudební obsah zachycený na novém díle Heaven And Beyond holandských Knight Area, mě svou intenzitou připomíná peřejemi naplněný, zurčící horský masiv vody, který dokáže svého cestovatele dokonale pohltit. Na straně jedné, se otírá o břehy porostlé nízkou metalovou vegetací, na té druhé, se její vlny tříští o kameny a balvany, vymodelované z letité, hard-rockové horniny. Hlavní tok, střed tohoto běsnícího živlu, je výsostně progresivní. Má jasný směr, ze kterého neuhne ani o milimetr. To jen jeho zákruty regulují a zmírňují ono napětí, v muzice kapely uložené, která si s léty nabranými zkušenostmi, počíná jako zkušený námořník, jehož rovněž nebaví se plavit jen jedním vytýčeným směrem, ve stejných stojatých vodách, okleštěného progresivního rečiště.

Celé tohle entrée z oblasti vodní říše, má posloužit jako vodítko všem, kteří touží poznat hudbu výborné kapely ze země tulipánů a větrných mlýnů, kapely Knight Area. Ta je pro 99%-ntní většinu hudebních nadšenců, žijících na pomezí Čech a Slovenska hodně velým tabu. K dnešnímu dni má na kontě 6 studiových alb a kdyby zde kolega Braňo nevytvořil její profil a nepřidal jednu jedinou recenzici, byla by její životnost mrtvá i pro stránky Progboardu.

Přitom je přítomná kvalita snadno doložitelná hudbou, kterou světu představuje. S neoprogresivním stylem a podružnými hudebními oblastmi, o kterých jsem mluvil výše, zachází jako skutečný mistr. Dokáže se doširoka rozkročit a absorbovat množství vlivů z venku, které pak ladně přetvoří k obrazu svému. Vzniká tak dílo pestré, přitažlivé, nesnadno oposlouchatelné, přesto celistvé a širokospektrální.

Do vodáckého raftu naskočíte ihned s prvními tóny Unbroken a už se vezete pěkně strmým údolím, ve kterém vaše vodní podloží nabírá na rychlosti s každým dosaženým metrem. Holandské progresivní kapely mají zvláštní smysl pro melodiku a ani Knight Area není vyjímkou. Melodická spádovitost jejich přednesu je svojská a přitažlivá. Klavírní a klávesová hravost s ohromným přehledem podbarvuje vokální předstevení Marka Smita v druhé Dreamworld. Ano, tím hlavním mužem a mozkem kapely je klávesák slyšící na jméno Gerben Klazinga. Jeho nástroj je tou stříbrnou, pevně zakotvenou pole danceovou tyčí, okolo které poskakují tisíce melodických notiček.

Tajemný úvod skladby třetí The Reaper, v němž Gerben staví starodávné atmosférické usedlosti, pokryté rouškou tajemna a léty usazeného prachového nánosu je parádní. Mark pěje dokonale a překrásná barva jeho hlasu, je naším vodítkem v komnatách naplněných chtíčem a smyslností. Na nahrávce je krásně slyšet i vytaženou basu Petera Vinka a ony zmiňované kreativní kudrlinky Marka Bogerta.
Box Of Toys melodiemi doslova praská, Starlight je údernější, přesto pořád hodně nápaditá a píseň titulní si bere svůj předobraz v hudbě Queen. Zní rozmáchle, decentně pateticky a posluchači běhá po těle ono známe příjemné mrazení. Ústředními motivy písní Saviors And Sinners a Twins Of Sins, jsou výborné sólové kytarové eskapády Marka Bogerta. Jeho hra dodává písním na přitažlivosti i intenzitě, vedle kláves je kytara hnacím prvkem hudby těchto holanďanů.


Určitým mínusem nahrávky je pouze její moderní zvuk. Pak ale stačí mírná úprava na vašem přehrávači, potlačit basy i výšky a je vystaráno. Věřte, že jejich hudba za to rozhodně stojí. Není chybou posluchače, že žije v době, do které přichází hudebně výborná díla, ve své konečné podobě, zvukově tak špatně ošetřena.

Muzika kapely Knight Area je pro progresivní gurmány tím pravým mokem a svou momentální vyspělost nám demonstruje novým albem Heaven And Beyond.

Bodování: Jestliže jsem dal jejich krajanům Silhoutte známku 4,5 za maximální barevnost jejich hudby na albu Across The Rubicon, tady budu puntičkář a malinko hodnocení snížím na 4,2*