Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 02.03.2017

Skládání a nahrávání prvotiny „Rain“ z roku 2013 anglické art/prog rockové dvojce Freedom To Glide trvalo tři roky. Kapela tehdy velmi zaujala posluchače svým uceleným příběhem popisujícím utrpení vojáků, převážně v období 1. světové války.

Tu samou dobu trval i proces tvorby druhého CD s názvem „Fall“, které světlo světa spatřilo v roce 2016. Dle zveřejněných informací hodlá kapela vydat ještě třetí desku, která by měla uzavřít soubor příběhů, které se zaobírají válečnou tématikou. Takže, pokud bude dodržen stejný časový harmonogram, tak se máme opět v roce 2019 na co těšit :-)

Jak jsem již zmínil, deska „Fall" konceptuálně navazuje na předchozí desku, jsou tu z velké části popisovány příběhy z 2 . světové války s vazbou až do současné doby. Je tam zmínka např. o zážitcích z návštěvy památníku obětí války v Derbyshire (Names in the Stone), další text je o sniperovi, který při likvidaci nepřátelských vojáků přemýšlel o tom, že se choval jako Bůh, který rozhodoval, kdo přežije a koho připraví o život (Playing God), nebo také o Alanovi Turingovi, který prolomil heslo nepřátelského šifrovacího stroje (Enigma).

Co se týče hudby, tak se stále jedná o art/prog rock vysoké kvality, písně jsou plné nápadů a nenudí tak ani při mnohonásobném poslechu. Stále je sice cítit, že jsou hudebníci duchovně napojeni na odkaz nahrávek Pink Floyd v období cca osmdesátých let, ale ten pocit je již o něco menší, než u předchozí desky. Jen se občas tu a tam připomenou podobnou barvou kytarového sóla, zapojením náladotvorných vsuvek hlasů, či různých nasnímaných ruchů nebo intonací zpěváka.

Songy plynou opět z velké části ve středním tempu, v takové snové až melancholické náladě. Vyjímkou je odpíchnutá „October" a první část dravě rockové „Exit Wound", která je při koupi produktu v nehmotné digitální podobě obsažena hned ve dvou verzích – dalo by se říci až hitová záležitost.

Freedom To Glide nejsou žádný symfonický orchestr, vystačí si proto s akustickou kytarou a s rytmickým podkladem basové kytary a automatického bubeníka. Aranžmá skladeb hudebníci střídmě ale s umem doplňují zvukem klavíru, či cella a když Andy Nixon přidá jako drobnou výšivku sólo na elektrickou kytaru, tak srdíčko až zaplesá. Nejvíce si užijeme vzletného sóla v nejdelší skladbě desky -„Enigma", které trvá bez pár sekund skoro 3 minuty.

Jinak zvukově je to opět velmi povedená deska, průzračný sound se solidní dynamikou, takže radost poslouchat. Setkal jsem se s názorem, že použité naprogramované bicí působí uměle, já kdybych si to nepřečetl, tak bych si toho ani nevšimnul.

Na Bandcampu lze poslechnout či stáhnout (mp3) obě desky i několik EP vydaných v digitální podobě , pročíst si texty a případně objednat CD buď ve formě krásně vyvedeného digipacku s 20-ti stránkovým bookletem, nebo v různých formátech mp3,či FLAC.

Oproti prvnímu počinu kapely se mi tato deska líbí tak o půl bodíku méně, nicméně zaokrouhluji nahoru na plný počet.