Lynch Mob - Smoke and Mirrors (2009)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 27.09.2017
Že by se udál zázrak a George Lynch se zase dal dokopy s Donem Dokkenem, na to už dnes nejspíš nikdo nevěří. Comeback i další pokusy tu už několikrát byly a narcistní Don s impulzivním Georgem sotva dokážou najít společnou řeč. Oba dva nová alba pořád nahrávají a Lynch má co do kvality i kvantity stále navrch. Navíc je vděčný, že oživil část sestavy z úspěšných začátků svého souboru a vedle sebe opět postavil famózního Oni Logana. Ten je v kapele jestli se nemýlím dodnes a zrovna letos spolu nahráli novou desku. Dle mého názoru je jejich nejpovedenější prací hned ta první, po obnovené spolupráci pojmenovaná Smoke and Mirrors.
S bonusovou skladbou tu máme porci třinácti velice výživných a vitálních hard rockových kousků, které vyjma dvou přeskakujících čísel poslouchám neskutečně rád. Tahle deska má koule, do uší vám pumpuje slušné dávky adrenalinu a její energetická potence se může měřit s bez ustání kopulujícím makakem (ach jo:-).
Úvodní 21st Century Man diváka knockoutuje takřka okamžitě. Oni Logan je fenoménální. Barvou, stylem i nasazením. Do ucha se tlačí samovolně a svůj rozsah roztahuje jako orel křídla. George Lynch se blýskne se španělkou zapřenou o nohu v titulní dvojce a od skladby číslo čtyři (My Kind Of Healer) nastupuje George do frontálního útoku svými dokonalými riffy. Při Time Keepers jdu do kolen, ruka se vlní po imaginárních strunách imaginární kytary a tělem mi projíždí armáda temných Georgových riffů a akustických náladových tónů. Revolution Hero přeskočíme a je tu vzpomínka na první alba kapely, hutná Let The Music Be Your Master, kur... ten Lynch je kytarista od pána boha. The Fascist cválá jak stádo divokých pony. Okolo cítíte nárazy akustických bortících se bloků a když do toho zpívá/řve Oni svůj text o "hollywoodských hero" dáváte text taky. Where Do You Sleep At Night konečně zpomalí a nechá vás vydechnout, jenže pak přijde hravá rockovice Madly Backwards jak vystřižená ze sedmdesátek. Další lajnu si šlehnu s We Will Remain a hlavou se mi honí, kdy naposledy jsem slyšel takto šťavnatý hard rock.
Původně jsem chtěl dát pouhé 4*, jelikož mám první dvojici alb Lynch Mob o maličko raděj. Nakonec jdu do plných, hold jsem si tu desku neměl k recce znova pouštět.