Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 05.04.2017

Seti plní závazky na pětiletky, neboť po této době přichází s dalším albem, pojmenovaným Bold Travels, které vyšlo v roce 2016 u domovské firmy Mylodon. Došlo k drobnému poladění sestavy, krom již známých jmen se na postu kytaristy představil Gabriel Hidalgo z místních Six Magics, dále zpěvačka Paula Vilches, a za bicími se objevil Juan Ricardo Weiler, majitel studia Tarkus, kde deska vznikala. V roli hostů přiložili ruku k dílu slovutní mistři progové scény – Steve Rothery z Marillion, Damian Wilson z Threshold a Clive Nolan z Areny.

Nebudu chodit kolem horké kaše - mám za to, že se prog rockerům z Chile povedl opravdový majstrštyk. I přesto, že nejde o stálou kapelu, nahrávka zní jak dobře namazaný stroj, jako kdyby ty písně hráli naživo několik let. Na tomto albu jako by do sebe vše zacvaklo. Díky posilám z metalových kapel došlo opět k zhutnění zvuku, takže na této desce se již pohybujeme v temných vodách prog metalu. Fandy IQ, Areny, Galahad či Threshold toto dílo určitě zaujme.

Jen několik telegrafických střípků, které zůstaly zaznamenány v mém poznámkovém zápisníku během mnohonásobných poslechů :

1) Žádná z písní nepřesahuje 10 minut, čímž se oproti minulým deskám trochu zjednodušila struktura skladeb ve prospěch větší zapamatovatelnosti a až hitovosti materiálu.

2) Jaime Scalpello je bezesporu kvalitní zpěvák a jeho procítěný a přirozený projev se mi líbí, ale jakmile se ozve Damian Wilson ve skladbách Divine Decision a The Third Gate, je jeho výkon trochu zastíněn.

3) K mé radosti ubylo nudných instrumentálních syntenzátorových preludií, ale aby ten pocit nebyl tak intenzivní, tak ta jediná skladba s názvem Evolution, co tu zbyla, je bohužel tou nejdelší na CD. Jako by Mombergovi nestačilo, že se v podobném duchu v minulých pěti letech vyřádil na dvou albech projektu Taurus. Ani hostující Steve Rothery svými pár tóny skladbu nijak nepozvednul. Naopak druhý song The Great Conflict, jež neobsahuje zpěvovou linku, ale je zahraný celou kapelou, patří k mnoha vrcholům tohoto alba.

4) Prominentní hosté do písní vložili vskutku povedená sóla (krom výše popsané vyjímky), pokud bych měl nějaké vypíchnout, pak třeba to Nolanovo ve skladbě The Third Gate, začínající v čase 2:10.

5) K barevnosti desky přispěla i zpěvačka Paula Vilches z místních metalových Denun a Arkaos, tady se blýskla křehkým a procítěným projevem v odlehčené Cascade of Changes.

Deska má moderní nadupaný zvuk a není to na úkor dynamiky a zbytečného vytažení hlasitosti, jak to předvedli masteringoví „umělci“ na posledních výtvorech IQ a Galahad. Mistr Momberg si ale při konečné úpravě zvuku pohrál s ekvalizací a zvuk je mírně do „V“, čímž myslím, že jsou lehce zvýrazněny okraje pásem, výšky a basy. Proto nahrávka nejlépe zní z originál CD či lossless formátu, neboť mp3 tuto úpravu zvuku ještě prohlubuje.

Závěrem, jak už tu letmo zmínil kolega Sajgon3, bych k této nahrávce uvedl jen jedno. Dle mého se v žánru prog metal za rok 2016 jedná o jednu z nejlepších desek, která svou kvalitou a provedením mnohým věhlasnějším kapelám řádně vytřela zrak.