Reakce na recenzi:

Snake - @ 21.06.2017

AMS – AMS244CD, Said Record – AMS244CD /2015/
Papersleeve, Gatefold, Comes with OBI

Apoteosi je další jednoalbumovou perličkou ze zdánlivě nevyčerpatelné pokladnice hudby sedmdesátých let. Kapela pochází z italské Kalábrie a její jádro tvořili sourozenci Silvana, Massimo a Federico Idà. Jediná placka jim vyšla v roce 1975 u (na italskou lidovou hudbu specializované) firmičky "Said Record", kterou vlastnil jejich otec a s trochou nadsázky by se tak dalo poznamenat, že to vypadá na malej rodinnej podnik ve stylu Kelly Family. Ta hudba je naštěstí o něčem docela jiném...

Sotva 35 minut dlouhé album nabízí vysoce melodický a především klávesově orientovaný prog rock, zcela srovnatelný s major labely podporovanými velikány Le Orme, Banco, P.F.M, nebo New Trolls. Na zatím poslední reedici od AMS Rec. (2015) se nachází osm do sebe všelijak pospojovaných skladeb a orientace v track listu je tak trochu nesnadná.

Úvod je víc, než slibný. Embrion je sice jenom dvě a půl minuty dlouhou instrumentální introdukcí, ale už tady si vychutnávám hřejivý a ve vlnách se přelévající zvuk klávesových nástrojů provázených pregnantní baskytarou. Páteří alba jsou skladby s pořadovým číslem dvě a tři, tedy Prima Realtà a Frammentaria Rivolta. Dohromady tvoří bezmála patnáct minut dlouhou suitu a pro mě i první z vrcholů alba. V instrumentální předehře defilují motivy jeden chytlavější než druhý a když se poprvé ozve hlásek mladičké Silvany Idà, jdu definitivně do kolen. Ovšem následující minuty jsou již zcela vyhrazeny instrumentálním eskapádám a tak tiše obdivuji umění "zázračného dítěte", tehdy teprve čtrnáctiletého klávesisty Massima Idà. Podotýkám, že se to všechno odehrává ve svižném tempu a basa spolu s členitými bicími (jsme v letech sedmdesátých, tady žádné bum čvacht skutečně nehrozí) tvrdí muziku. V samotném závěru skladby se ještě na okamžik ozve éterický zpěv Silvany Idà, ale to už první polovina alba pomalu končí...

Druhý vrchol tvoří tracky 4, 5 a 6 a znovu je to taková (mini)suita - Il Grande Disumano / Oratorio (Chorale) / Attesa. Il Grande Disumano je opět pěkně od podlahy, rychlá a téměř instrumentální, vždyť trocha zpěvu - a tentokrát je to mužský hlas, kytarista Franco Vinci - je ke slyšení až v jejím úplném závěru. Dojímavě krásná Chorale, s dětsky vysokým hláskem Silvany Idà tvoří přemostění do energické instrumentálky Attesa, která celou (mini)suitu uzavírá. Ještě následující písnička Dimensione Da Sogno je přesně v duchu předcházejících skladeb, ovšem s nástupem poslední Apoteosi přichází výrazná změna. Basa s bicími udávají hypnoticky monotóní a takřka neměnný rytmus, klávesy vyluzují strašidelné zvuky a nálada skladby je výrazně psychedelická. Poněkud tíživá tečka za velmi melodickým a pozitivními emocemi doslova přetékajícím albem...

Reedice od AMS je - jak už je jejich dobrým zvykem - pěkná, v podobě rozkládací mini vinyl repliky. Vnitřek obalu obsahuje texty písní a archivní fotografie, čtyřstránkový booklet biografii kapely od Matthiase Schellera. Zvuk je průrazný, velmi detailní a je doslova balzámem pro každá prog rocková ouška, který doporučují čtyři z pěti ušních lékařů (ten pátý nedá dopustit na The Division Bell).

Skvělá deska.