Reakce na recenzi:

john l - @ 14.06.2017

Na krátké fragmenty o kultovní kapele Shadowland, jsem během své hudební dráhy už několikrát narazil a je dokonce možné, že jsem jednu z jejich nahrávek spatřil v devadesátých letech, v některém začouzeném music shopu.

Ve Vltavsko-Dunajském kraji(středoevropském), jde o celkem neznámou záležitost, která se během devadesátých let, kdy podobná muzika neměla na růžích ustláno a byla podsouvána do pozice poslední uklizečky na zabordeleném prog smetišti, stala cenným sběratelským spektáklem.

Kamarádi a hudební bratři Karl Groom a Clive Nolan nashromáždili pozitivní melodický materiál, v práci se inspirovali podobnou muzikou z osmdesátých let kapel Iq a Pendragon a po jejich vzoru se snažili vytvořit podobně velkolepé album. Jenže...

O Ring of Roses se neotírá ani zdaleka podobné fluidum jako o zde jmenované. Nepůsobí ani z půlky stylotvorně, jako kdysi pionýrské Script... od Marillion, velkých a nedostižných vzorů Shadowland. Sice jde o dílo zaměřené přímo na estetiku, hluboké emoce a silné melodie, ale někdy ani to nestačí. Svým způsobem je pevně zakořeněné v neo progu, možná až moc.

Karl Groom ukazuje o ždibec talentu navíc, než v začátcích Threshold, ačkoli často zní jako Steve Rothery, ale největší překvápko je Nolanův vokál. Má velmi příjemnou dikci a k takhle koncipované hudbě, dobře padnoucí rejstřík. Výsledek je překvapivě dobrý, Clive zpívá velice emocionálním způsobem. Shadowland je vlastně jeho dítě a přirovnat by se dal k optimistické etapě kapely Pendragon na začátku devadesátých let.

V bodování se budu držet zlaté střední, jestli jsem prvním Arena přidělil 3 stars, tady to nemůže být víc ani omylem. Něco mě ale říká, že napodruhé přijde výživnější sendvič. Někdy může i příliš mnoho melodií škodit.

Suma sumárum. V případě prvních Shadowland nejde o nic světoborného a povinného už vůbec ne. A termín "kultovní skupina" berte s hodně velkou rezervou.