Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 03.08.2017

Už rok po debutu mají Coroner nachystané další album, které jen podtrhlo jejich hvězdný statut spolku talentovaných hudebních vizionářů. Jejich alba inspirovala mnohé začínající progresivní metalové úderky.

Tentokrát jen pomíjivé Intro okamžitě vstupujeme do palebné přípravy s názvem Absorbed a je neuvěřitelné, že vše, co Coroner zdobilo už na debutu, je dovedeno do maxima, a možná ještě dál. Poněkud ústup z tempa, ale všeobjímající riffy a skvělé prostorové bicí. Ani sekunda pauzy, jen čistý tlak.

Jak je u Švýcarů zvykem, skladby jsou natlakované na sebe a na oddech není prostor, a už se valí Masked Jackal. Navazuje v nejlepším akademickém kabátu na debut, i tady ale využil Vetterli zvolnění k dalšímu vypracování skvělých melodických motivů. Přezdívka Baron? Dokonalá.

Arc-Lite se smrskla na plochu málo přes tři minuty, ale téhle elitní sestavě to stačilo na vypracování skutečně elitního, opět klasicky inspirovaného tance pro pokročilé.

Skeleton on Your Shoulder je naproti tomu s pěti a půl minutami nejdelší položkou alba, a je jasné, že téhle plochy využila mistrovská trojice k vrcholnému představení. Vynikající akustické entrée a monumentální nástup riffových hradeb nelze zastavit, ani jedem napuštěný Broderův štěkot. Učebnice techno-thrashe.

Sudden Fall je ale nejlepším možným následovníkem, Vetterli řádí od první vteřiny, skvěle zapojí i akustiky, a všechno korunuje památný, metalové šiky burcující refrénový "povel".

Shadow of a Lost Dream tvoří s dvojicí předchůdců technicky dokonalé jádro alba. Hledáte-li typický, stoprocentní koncentrát hudby Coroner, můžete klidně vyvolit tuhle jízdu smrti. Dramatické a temné odstíny se bez mrknutí oka mísí se zběsilými běhy.

The New Breed je nepochybně dalším pomníkem kytaristy. Kakofonické běhy po hmatníku, "štěky" a sípání, strojová, schizofrenní nálada se samplovanými zvuky a chorobným Broderovým hlasem. Jednoznačně už okno do budoucna.

Voyage to Eternity výrazně zrychluje svůj smrtelný tep, pan Edelmann se tu vydává z posledních sil, práce rytmiky je tu vůbec lahůdková. Ale obavy nemějte, Vetterli si svůj prostor určitě nenechal vzít.

Ty nejlepší laskominy se schovávají na závěr. Coroner nesáhli do šuplíku nikoho menšího, než mr. Hendrixe pro Purple Haze. Ten byl podobným vizionářem dvě dekády před nimi. Než jsem vůbec pochopil, co je tahle skladba zač, napadlo mě mnohokrát, že Vetterli je takovým Hendrixem v metalové hudbě. A provedení? To s vámi dokonale zacvičí. I šamanský génius s čelenkou se tam nahoře musí zběsile usmívat...

Pětihvězdičková 39minutová nálož zcela bez váhání. Jediné, co bych snad vytkl (a to už vlastně u debutu), je bohužel koncem osmdesátek velmi načichlá produkce bez patřičné energie, průraznosti a spádu. Pánové si s tím ale poradili výtečně, včetně mistrné Hendrixovy verze.