Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 03.08.2017

Skvostné třetí album Coroner vydávají pánové v památném roce, roku 1990 absolvovali skvělý koncert u padlé Berlínské zdi. Pro mě jeden z vrcholů jejich tvorby a jedno z nejlepších metalových alb všech časů. 34 minut stačilo.

Die by My Hand se rozjíždí samplovaným intrem industriální mašinérie a přichází apokalypsa všech tváří a podob. Konečně vnímám plný, na kost ohlodaný, studený zvuk, který tomuhle strojovému řádění konečně dodal správné grády. Ano, tohle je konkrétnější, natlakovanější verze Coroner, což je dáno i časem, ale faktem je, že došlo k dalšímu posunu invence. Je tu lehký opar industrie a také řvoucí sólo.

No Need to Be Human nás okamžitě uchopí kostnatým pařátem až doomově laděné riffové mašinérie - ano, jsou to Coroner, dovedeni ad absurdum až na strop dokonalosti. Pomalé, dávivé rytmy a pohřební účinek. Máte to mít.

Read My Scars s motivem svobody jako daru, v roce vydání symbolický, vás svým matematickým odsekáváním na začátku rozetne vedví. Dramatická, temná deka s teatrálními vsuvkami a mimořádně odporným Broderovým hlasem, který v refrénu řádí, a rozkladné Vetterliho sólo.

D.O.A. zahajuje melodický motiv, zase pomalu ve stylu bratranců Destruction, strojově dokonalá i natempovaná smršť, která následuje, už jsou ale patentní Coroner. V parádně vrstvených riffech, mostech i sólech je všude vepsáno, do jakého nebe se tato magická trojice vyzvedla.

V další Mistress of Deception je rovněž dobově aktuální motiv slunečního království a Orientu, kde je voda zlatem. Začíná volnějším tempem, že máte pocit, že nám Edelmann swinguje, Vetterliho dramatické linky a mezihry jsou ale až z orientální kategorie. Tíživý a neodbytný refrén.

Tunnel of Pain následuje neúprosně, natlakovaně, typicky skoro bez jakéhokoli prostoru na oddech. Opět velké představení rozehrává mr. Edelmann a na hroty jeho úderů lepí Vetterli své strunné skvosty. I tady je znát lehký závan industriální mlhy. Pro mě dokonalost.

Chcete-li Coroner jako dokonalou thrashovou úderku, ohlodanou zvukově na kost, určitě zvolte předposlední krupobití Why It Hurts. Neskutečně stylově provedené riffy. Výsledek? K.O., pod kterým se ze mě stává jen beztvará hromada prachu. Nejsem schopen pochopit ten příval nápadů.

A to si opět zvláštní překvapení hoši schovali v podobě závěrečné popravy Last Entertainment, prvního skutečně výrazného industriálního vkročení do jejich tvorby. Nálada děsu a apokalypsy, Coroner jdou ale experimentu a čerstvosti mílovými kroky naproti, jsou v čele tohoto proudu, a tak se koná další skvostná show. Na sekundu čtyři minuty. A dál není třeba nic dodávat.

Časově skromná, podle mě ale ideálně vyvážená nahrávka pro metalové fajnšmekry. Byly nenápadně začleněny prvky progrocku, fusion, industriálu, v mnohém pánové předběhli devadesátkový vývoj. Vyvrcholilo to na dvou albech příštích. I zvuk dosáhl větší plnosti a syrovosti. Nelidský skvost.