Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 09.08.2017

Bájné švédské sdružení kolem skladatelské, producentské a hráčské legendy Dana Swana, operující v extrémních vodách už od přelomu 80. a 90. let, si nakonec svou výrazně melodickou formou smrtícího běsnění dobylo zasloužené vavříny. Tahle položka je u mě jedním z vrcholů.

Twilight je vlastně učebnicovou ukázkou nově nastoupené cesty, to, co předchozí dvojice albových záseků započala, tohle dílo završuje. Zahalený klávesový úvod, ambientně ledová, až depešácká nálada a andělský hlas, startující extrémně energické melodické závody na všech frontách. Swano odpaluje chropot a všechno dosahuje hned v úvodu stropu možností. Geniální.

Of Darksome Origin začíná i končí temnými melodiemi, vedle At the Gates a jejich školy není divu, že EOS jsou poněkud pozapomenutými pionýry melodického kovu smrti. Tohle je ale o hodně extrémnější a rychlejší nátěr...

Blood-Colored je další peckou na solar, po napjatém úvodu hoši vybalí tuny heavy metalových melodií, prastarý rock a metal si tu podává ruku s extrémem, a pokaždé nasazuju děsivý, ale i rozkošný úsměv.

Strojová sekanice, zahajující strojově chladný postulát Silent a následné závratné vedení melodií, sražených s ocelově chladnou mašinérií, žádalo si dokonalou odvahu. Tady už jsou vsazeny čisté akustické vstupy.

Mezi nejznámější položky edgeovské tvorby patří Black Tears, překopaná i metal-coreovými Heaven Shall Burn (deska Iconoclast, 2006). Je to jasnozřivá melodická pumelice, stvořená s odzbrojující lehkostí. Stovky formací usvědčuje z opisování.

Elegy je temně metalovou vichřicí, kde kapela vykopala své extrémní kořeny a kol dokola rozpoutala pikle věru nepěkné... A ten výbušný závěr!

Dokonalou melodickou učebnicí po edgeovskou je sedmiminutová Velvet Dreams. Rozvolněné, místy až baladické tempo a nádech opuštěnosti a krystalické severské melancholie, hněv je ztělesněn vokály.

Enter Chaos ztělesňuje metalovou modernu a punkovo-hardcoreové kořeny některých členů kapely. Těžká tempa, divé sólo a jen poskrovnu melodií.

The Sinner and the Sadness má melodický základ, krásně rozprostřený na tříminutovou plochu jako plakát. Swanův vzteklý hlas opět přivolává otisky moderny.

A moderní je i závěr v podobě temné, nenávistné šlehy Song of Sirens, kde jako by hoši nasáli až black metalové inspirace s trochou industriálu a hardcoreově sekané těžby. Drtivý závěr.

Skvostná nahrávka, vybraný a zvukově vyleštěný melodický koktejl explozívní síly a vytříbeného provedení. Smrtící kovové jádro s ještě částečně chroptícím hlasem spojené bez špetky zaváhání s heavy metalovou melodikou a hojně využívající i melodické hlasy. Oproti velebenému The Spectral Sorrows se mi líbí mnohem plnější znění. Skvostná nálož i obal od Kristiana Wahlina.