Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 09.05.2018

Tohle americké sdružení, opatřené skutečně charismatickou osobností se zlatavým sametovým hrdlem Roye Khana si libuje ve velkolepých tématech, rozložených na velkých plochách. Tohle album, zpracovávající legendární téma Mefistovo, mám od Kamelot asi nejraději.

Úvod nemůže být jiný než kamelotovsky orchestrální s ohromnou dávkou monumentality a dějovosti. Pochod Mefistův je pak skutečným metalovým maršem. Užijeme si klidu i výbuchů a hlavně mr. Khana.

Klasicistní nástup When The Lights are Down je opět mistrovskou prací Mira, který na albu obstaral všechny klávesové a orchestrální aranže. Naprosto typická, zběsile natlakovaná palba.

The Haunting (Somewhere in Time) má atmosférický start založený na samplech. Pak se rozjede smyslné kovové předivo a Roy se báječně střídá s hostující Simone Simons coby Marguerite.

V Soul Society na nás nenechavě najíždí orchestrálními vstupy a pomalu vystupuje ekvilibristika rytmiky a neodbytný Roy Khan. Postupně ale zaplujeme do true metalové jízdy s báječným refrénem, otisknutým do nebes.

Po mluveném Interlude I: Dei Gratia přichází Mirův chladivý klavír, který doslova stvořil proslulou baladickou krásu s názvem Abandoned. I zde je vynikající zpěvačka - Mari Youngblood jako Helena. Závěr je jako čistokrevný křišťál.

This Pain zahajuje stratosférické Youngbloodovo sólo, pak ho ale zaplaví nemilosrdné metalové útoky celé skvadry. Pořádný náhul s divě skřípějící kytarou a knockoutovou prací rytmické dvojky.

Moonlight opět startuje jemné perlení klavíru, které ale bez jakéhokoli varování rozdupou pomalu thrashové riffy, za nimž jsou poschovávány samplové a rytmické útržky. Roy Khan vše korunuje.

Po Interlude II: Un Assassinio Molto Silenzioso následuje titulní skladba - apokalyptická riffová temnota, šlehaná orchestrálními biči k extázi. Energetické napětí je hmatatelné.

Nothing Ever Dies, trochu svým nadupaným orchestrálním výrazivem trochu upomíná Rhapsody, i když studený Roy Khan nás přesvědčí o omylu. Tahle věcičku mě nikdy až tolik nezaujala.

To se ale nedá říci o vrcholném dílu Kamelot, Memento Mori. Téma oběti a ztráty, těžce nabytého míru. Pozvolna rostoucí klavírní téma s Royem Khanem, symfonický orchestr je nejdříve na pozadí, aby vzápětí explodoval titánský sabatovský riff. Báječná emocionálně vybroušená devítiminutovka s bicím absolutoriem Casey Grilla.

A po Interlude III: Midnight - Twelve Tolls for a New Day je to konečně závěrečné pojednání Serenade, kovově natlakovaná jízda s tunami vypuštěného adrenalinu. Trocha nostalgie a vynikající zpěv.

musel.Tohle výborné album nabízí opravdu vše, co považujeme za nejvyšší kvalitu. Trochu to pojetím připomíná Gardnerova Leonarda. Typicky ledový zvuk, kde je v kytarách slyšet každý záchvěv, hlas jako břitva, a dokonalé soundtrackové vyznění. 4/5