Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 03.04.2018

V roce 1978 bylo bylo oproti předchozímu roku vše jinak. Kapela se z důvodu rozdílného hudebního směrování jednotlivých hudebníků rozklížila, a tak z původního osazenstva Finnforest zbyl pouze bubeník Jussi Tegelman. Ten měl v šuplíku složeno několik písní, proto přemluvil odešlého bratra Pekkyho a několik profi muzikantů, které znal, aby se jim společně ve studiu pokusili vdechnout život.

Jestliže předchozí počin Lähtö matkalle byl dílem Pekky Tegelmana, tato třetí deska Demonnights je dítětem Jussiho. Složil a vyprodukoval (kromě dvou písní) celé album, které je postaveno na pomalém jazzu/jazz rocku/fusion progresivnějšího střihu. Z důvodu omezenějšího rozpočtu nebylo nahráváno v Marcus Music Studiu ve Stockholmu, ale ve studiu firmy Love Recordings, která desku rovněž i vydala. Samotná nahrávka a výsledný mix byl spíchnut v rekordním čase pěti dnů ke konci roku 1978. Zvuk nahrávky je však po technické stránce famózní.

Instrumentální songy jsou postaveny na bicích, base a souhře saxofonu s klavírem. Kytara Pekkyho je zastoupena velmi střídmě – slyšel jsem ji ve třech skladbách. Krom rozvernější a úvodní The First and the Happy Schoolday ve stylu fusion a živější titulní Demonnights se ostatní písně nesou spíše v pomalejším, rozjímavějším jazzovém duchu, působí jako takové náladotvorné jednohubky.

Problémem je menší návaznost na tvorbu a styl předchozích dvou desek. Až na skladbu Religions bych skupinu nijak neidentifikoval. S tímto repertoárem jsou Finnforest lehce zaměnitelní za jiné kapely tohoto stylu, zlí jazykové uváděli, že podobnost s tvorbou Weather Report byla někdy více než očividná. Já nemohu říci, že bych byl rozčarován, očekával jsem však něco jiného. Fandové jazz rocku, kteří se nebojí občasných disharmonických pasáží, zklamáni určitě nebudou a mohou přihodit bod navíc.

Někde kolem roku 1980 po této kapele mizí stopy, ale jejich nahrávky tu s námi zůstávají dál. První dvě desky vychází často v různých reedicích, vydání Demonnights jsem zaregistroval až minulého roku u firmy SVART. Nedávno jsem na netu viděl, že tento label vydal i ucelenou kolekci 5 LP, kde se navíc nachází různé singly a nikdy nevydané rarity.

A co dělají dnes ústřední figury Finnforest – bratři Tegelmanové? Jussi dnes žije v USA, kde pro firmu Sony pracuje jako zvukový inženýr a brácha Pekka se po celou dobu ve Finsku věnuje jazzu v v různých spolcích, naposled v Tegelman & Quartegel.

Pokud někdy v hloubi digitálních zákoutí narazíte na CD Finnforest, tak neváhejte. Třeba zrovna vás jejich hudba osloví.