Reakce na recenzi:

Cossack - @ 20.02.2014

Gary Moore, významná a nepřehlédnutelná postava blues rocku s přesahy do spřízněných žánrů, ať už jde o ryzí blues, hard rock, heavy metal či „klasický” rock and roll. Zejména v baladách vyniká jeho umění, protože je Mistrem pomalých, podmanivých sól, jak je ostatně zmíněno výše…

Jeho předposlední album Close As You Get se svými jedenácti písněmi představuje jeden z vrcholů Garyho tvorby, a osobně jej už nějaký čas považuji za vůbec nejlepší, jaké kdy nahrál. Rozhodně mu v poslední době dávám přednost před mnohými poněkud přeceňovaným, byť rovněž vynikajícím, Still Got The Blues z 90. roku. A ačkoliv ani poslední nahrávka Bad For You Baby není špatná nebo snad průměrná, na svého o rok staršího předchůdce nemá…

Vedle pětice Garyho skladeb album nabízí šest předělávek bluesových klasik od takových velikánů, jako Son House, Sonny Boy Williamson II, Chuck Berry či John Mayall.
Gary Moore je všechny obohatil svým osobitým vnímáním a pojetím, a mohu říct, že se mi v jeho podání líbí ještě víc než originály. Určitě je to i díky Garyho nezaměnitelnému hlasu, který se mi hodně zamlouvá.

Řízná kytara rozjede syrovou If The Devil Made Whisky, která zvukem motorové pily pokácí všechny, kdož nejsou pevně a hluboce zakořeněni v bluesrockové půdě.
Následuje zklidnění v podobě pomalé Mooreovy Trouble At Home, kde jeho tklivá kytarová sóla doprovází brumlavá basa, krásně podbarvená decentními klávesami, a vše umocňuje naléhavý Garyho zpěv.
Thirty Days od Chucka Berryho bezpečně zažene případné náznaky nostalgie, či dokonce letargie, stejně tak čtvrtá (a třetí Mooreova) Hard Times pokračuje ve svižném tempu…
A opět trocha melancholie v Have You Heard od Johna Mayalla. V těchto náladách je podle mě Gary nejsilnější a nejpůsobivější.
Zase se trochu zrychlí – Williamsonova Eyesight To The Blind je z počátku 50. let, ovšem zní natolik současně, že se tomu ani nechce věřit…
Přichází další balada, tentokrát z repertoáru Jimmyho Witherspoona; skladba Evenin’ vyšla v roce 1963 na jeho albu Evenin’ Blues a napsal ji Royce Swain.
Tentokrát se nezrychlí… Garyho Nowhere Fast opravdu nikam nepospíchá…
Zato druhá předělávka od Sonnyho Boye Williamsona Checkin’ Up On My Baby je svěží od prvního úderu bicích a fouknutí na harmoniku, takže spolehlivě rozkýve hlavu i tělo.
Po necelých šesti minutách „divočení” je znovu načase zvolnit tempo; poslední z Garyho skladeb tohoto alba (a předposlední skladba celkově) I Had A Dream je další důkaz jeho „pomalého mistrovství”…
Výtečnou kolekci uzavírá „plechová” Sundown od Sona Househo, kde má vedle Garyho zpěvu hlavní roli dobro v jeho rukou (ač je míněn nástroj, i ten druhý význam sem pasuje).

Přestože se na nahrávce nacházejí také svižnější kousky, celková nálada je spíše zádumčivá a pomalé skladby zde převládají. To je další důvod, proč po Close As You Get sahám stále častěji – ideální hudba pro klidné rozjímání před ulehnutím, nejlépe se sklenkou nějakého dobrého moku…
Škoda, že už nás Gary další takovou nádherou neobšťastní.