Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 29.07.2019

Nejtvrdší ze seattleských titánů odhalila ve své tvorbě emoce až na úplnou dřeň. Těžká buldozerující hudba, byla korunována texty, očouzenými krachy, nočními můrami a drogami, které se v době slávy hrnuly Alence po tunách a zcela se vymkly kontrole. Už od střední moje srdeční kapela.

Už divukrásná Rotten Apple nastupuje fantastickou akustickou řekou, kvílející a naříkající sóla se vracejí hluboko do šedesátkového pravěku. Zastřený hlas Layneho kreslí fantasticky temné vize - pro mě s Chrisem Cornellem asi top zpěvák celých devadesátek. Nutshell patří k nejkrásnějším pomalým skladbám, které jsem vůbec kdy slyšel. Co tu zbývá, než podlehnout čarodějům Cantrellovi a Staleymu? A chcete-li opět dokonalý pomník kytaristy, je tu I Stay Away. Tady vyplouvá víc na povrch drsná, rocková podoba, známá z jejich řadovek, s lehkým orchestrálním oparem. Jako když dostanete po úvodu pořádných pár facek a kopanců. No Excuses je dokonalou studií Cantrellovy hry oba druhy kytar a Jerry tu nabízí neskutečnou paletu sól. Jedna z nejvýraznějších věcí na albu. Po podmanivé instrumentálce Whale & Wasp plynule přecházíme do klídku balady Don´t Follow. Živá rytmika a harmonika tu přivolávají folk a blues, další z inspirací páně Cantrella, rozvinutou pak třeba na prvé sólovce Boggy Depot. Swing on This - těžko si lze představit odvážnější a působivější finále. Layne přivede drsnou náladu, ale Kinney s Inezem skutečně drží swingové tempo (slyšte konec!), jakoby organicky spojené s rockovými šlachami.

Tahle magická hudba se vydává jinými cestičkami, než jsme u drsné Alenky zvyklí. Je neuvěřitelným mixem šedesátkové psychedelie, blues, folku, funku, převahy akustik. Přesto ale nezbořilo bytelné rockové základy. Neskutečné, co se tu vměstnalo na půlhodinu; u mě s Dirt Alenčin vrchol. Slabou věc ale myslím nevydali nikdy.