terka - @ 30.08.2018 | #

Teprve včera jsem si toto cédéčko donesla domů, pak ho celý večer poslouchala a dneska sedím za psacím stolem a píšu na něj horkou tužkou jednu rychlou recenzi. Ptáte se, proč se svým vyjádřením tak spěchám? No protože jsem z novinky nadšením bez sebe. Předpokládala jsem, že půjde o dobrou desku, ale už jsem nečekala, že hravě strčí do kapsy své dva novodobé sourozence, a - z čeho jsem nejvíc překvapená - že je ještě lepší než grungeový prazáklad Dirt.

Rainier Frog je prostě dokonalejší Dirt a to ve všech ohledech. Dlouhá pětiletá pauza je zúročena a na pultech obchodů dnes leží dokonalý tovar. Nová, do detailu progresivně vypiplaná hračka Alice v řetězech leží v těch nejrozmanitější rovinách, s jakými doposud kapela dokázala pracovat. Všemu tady vládnou melodie. Úchvatné, strhující a všudypřítomné melodie. Jejich nevtíravé a příjemně šimrající kouzlo se vám polehoučku zařezává do hlavy a přináší samé příjemné pocity. Pánové DuVall s tahounem Cantrellem vše spojují pestrou paletou nálad, které vykvétají z jejich sofistikovaných hlasů. Komplikovaná struktura valné většiny skladeb už není tolik temná a zatěžkaná jako v minulosti. AiCh dnes nasazují větší vzdušnost a působivější systematičnost. Jejich schopnost vygradovat zprvu přímočaře působící kytarový riff a celistvou vokální linku do uhrančivě rozfázovaného bohatého opusu s mnohonásobným hlasovým představením dnes ukazuje, v jak výjimečnou a profesionální kapelu dozráli. Samozřejmě, že smutek je prvořadý a všudypřítomný - jen už nepůsobí tolik destruktivně a osudově nezvratně.

Nesmím zapomenout ani na zvuk. Ten už potřetí pochází od Nicka Raskulinecze a pro tvář kapely je zcela nepostradatelný. Působí strhujícím dojmem ve svých protikladech. Je sytý i syrový, zároveň však jemný i příjemně teploučký. Jeho předností je dramatičnost a euforická drsnost. Všechny nástroje dostaly mohutný valivý sound a jejich zvukový přednes nepostrádá pronikavý charakter, který je vedle do detailu vymazlených aranžmá naprosto nenapodobitelný.

Jestliže mám letos na něco připevnit cedulku progres, pak takový úkaz do puntíku splňují noví Alice in Chains. Protože toto je skutečně velkolepá muzika.

misa @ 31.08.2018 12:23:10 | #
Ahoj Teri. Díky, fákt díky. Jsem ráda, že ses zase vrátila k modernímu rocku. Novou Alici mám už doma a žhavím ji teď počtvrté. Petr tě napomíná za košatost, ale nic si z toho nedělej, já tě chápu. Nová deska je natolik bezvadná, že psát o ní a nechválit zkrátka nejde. A ten její zvuk.., hmmm to je chuť jako právě stáčený slaďučký medík.

Ty dvě poslední věty podepisuju a podtrhuju. Alice je daleko pokrokovější, než většina dnešních namachrovaných kapel, které se slovem progresivní dokáží jen chlubit. Držim palce.