Reakce na recenzi:

horyna - @ 20.02.2020

Debutní produkt Timmsova projektu/kapely Southern Empire, jsem měl to potěšení slyšet až jako druhý v pořadí, po desce Civilization. A hned zkraje musím konstatovat, že tak, jako u mne pokus číslo dva zabodoval okamžitě, byla první společná práce tohoto souboru jejím pravým opakem. Nevím jestli je na tomto místě adekvátní použít termín – zklamání, ale jelikož se bavíme o hudbě, umění vjemově čistě abstraktním, proč ne. Dodnes, s odstupem několika měsíců po "společném prvním rande" se stále domnívám, že tento debut ještě není tak oslnivý a tak kompozičně dopilovaný jako bráška Civilization. Alespoň v přímém srovnání se svým nástupcem, tento stydlín malinko bledne.

Deska je dle prog-rockových měřítek sestavena správně. Kytary a klávesy společně svádí spousty zajímavých soubojů na teritoriu zvaném melodie, rytmická sekce se za svůj výkon rovněž hanbit nemusí, a zpěvák Danny Lopresto má v hrdle dar od pána boha. Ptáte se tedy co dle recenzenta desce chybí? Chybí jí barvitější a nosnější podíl v oblasti nápadů. Ta pestrost a jedinečnost jednotlivých témat není ještě tak zajímavá a bohatá jako ta, se kterou kapela přichází na o dva roky mladším nástupci. Přesto. Soubor v závěru desky přehrává 30!!! minut dlouhou kompozici tvořenou z devíti částic, které v sobě solidní tvůrčí schopnosti, energické pnutí i brilantní skladatelský potenciál nezapřou. Bez těchto vlastností by se ona The Bridge That Binds rozsypala jako domek z karet. To se ovšem naštěstí neděje a ne vždy si dokáže kapela tvořena z výborných muzikantů s takto monstrózním útvarem poradit. Southern Empire se to podařilo a tato píseň fungovat i zapůsobit dokáže.

Á propos, pro milovníky předešlého Timmsova působiště Unitopia, je na desce nachystáno jedno překvapení, kterým je píseň How Long – neboli upravená a pozměněná verze jedné ze skladeb tohoto na mrtvou kolej odstaveného (nedostižného) prog-rockového dinosaura.