Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 29.10.2018

Úžasný debut amerických Evership vzbudil v prog rockových kruzích zaslouženou pozornost. Toto CD vyšlo před dvěma lety a já jsem se o něm v krátké recenzi zmínil. K uchu posluchačů náročnějších forem progresivního rocku se tedy toto album jistě dostalo. Pozor, nezmiňuji se tu však o nějakém obtížně stravitelném produktu, který je oproštěn od melodií. Hudba Evership z Nahsville je jimi naopak nabita až po okraj a jednotlivé linky jsou mistrovsky propojené v jednotlivých písních i částech.

Hlavním skladatelem a tvůrčí hlavou souboru je klávesista Shane Atkinson, který, jak již víte z mého minulého představení, má velké zkušenosti se skládáním hudby k filmům a divadelním představením. V rozhovorech uváděl, že má v šuplíku připraven materiál na několik desek. Po dvou letech nahrávání a cizelování nám jej pootevřel a předložil nové dílo, jež čerpá z jeho dlouholetých zkušeností.

Onen rozmáchlý styl psaní rozvětvených songů s velkým, melodicky dramatickým obloukem je jeho parketou a od první kapánek přímočařejší a rockovější nahrávky plynule přešel pomalu až k tomuto jakoby orchestrálnímu stylu. Skladby jsou nadýchané, plné změn temp a nálad, žádná se nedostane pod sedm a půl minut – to proto, že zkrátka potřebují prostor k plnému rozkvětu.

Závěrečný šestidílný opus Ostrov zlomeného stromu atakuje hranici 29 minut a je tou nejpoutavější akvizicí na tomto albu. Při jeho poslechu ztratíte pojem o čase. Není vůbec důležité, kde jedna část končí či jiná začíná. Dílo působí jako dokonalý výpravný symfonic prog rockový muzikál. Občas jako by probleskl tu a tam paprsek světla, který kreslí ve tmě na zeď loga kapel Yes, Genesis nebo Queen, pompézními klávesovými plochami připomene Styx. Někdy to i pěkně hard rockově zajiskří. Jako bych procitl na muzikálu na Broadwayi či na koncertu anglických Enid. Dokonalost prožitku umocňuje archaický, avšak plně dynamický zvukový záznam.

Závěrem: hodinka strávená ve společnosti druhé desky Evership byla již nesčetněkrát znásobena. Pokud by podobné dílo vyšlo v sedmdesátých letech, stalo by se legendou a elpíčko by se důvěrně třelo svými boky v regálu o alba Pink Floyd nebo Genesis. Ač nejsem hudební producent, toto dílo bych si dokázal živě představit v provedení s mnohočlenným orchestrem a velkým sborem. I bez tohoto provedení jej ale rozhodně budu řadit do první desítky prog rockových alb tohoto roku.

https://www.youtube.com/watch?v=NCdAHMKIjT4&t=82s