Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.03.2020

Na vydání posledního alba Def Leppard jsem nijak zvlášť nereagoval. Jednak mě odradili vesměs rozporůplné reakce kolegů z jiných portálů a druhak samotný nástřel na netu. Tomu jsem posléze věnoval jen malou pozornost a když není chuť do něčeho se pouštět, není ani důvod se tím hlouběji zabývat. Byl to až loňský pražský koncert, který mne k nahrávce pořádně dovedl a já začal desku opakovaně testovat. Dnes jsem už jejím hrdým majitelem a jsem s ní nadmíru spokojen.

V dnešních Def Leppard stále vidím solidní potenciál potřebný ke skládání zapamatovatelných melodií i velkých hitů. Domnívám se, být teď rok 1987 a kapela právě vydávat tuto kolekci slušně návykových a na první signální útočících písní, může bodovat podobně jako s albem Hysteria. Úvodní trojice skladeb vás bere okamžitě útokem. Z kapely sálá dobrá nálada, zapálení pro věc i stále nemalý hitový potenciál. Podobný entusiasmus a hlavně nápaditost vidím i v závěru desky, zhruba od songu číslo deset dále. To, co je uprostřed není vždy úplně stoprocentní (což ani Hysteria, či Pyromania nebyli), občas se to vyplní trochou nudy, nebo podobným hudebním postupem z minula, ale těch kazů není zase tolik.

Zhrnul bych to asi takto. Kdo má rád produkci Def Leppard, neměl by být touto deskou zklamán. A ten, kdo je nenávidí už třicet let, nebude je mít rád ani kvůli tomuto dílu. 3,5*