TomKas - @ 17.02.2011 | #

Předem téhle rádoby minirecenze předesílám, že jsem obrovský fanoušek skupiny Yes. Album jsem si pořídil spíše z čiré zvědavosti než z nějakého velkého očekávání.
9 zbrusu nových skladeb odzpívaných Andersonem za doprovodu klávesového čarodějě Ricka Wakemana působí tak nějak nevýrazně. Žádná píseň mne hned po prvním poslechu nechytla za srdce. Vše tak nějak propluje kolem a výsledek je nemastný, neslaný.
Vyjímkou je snad pouze dvojdílná Living Tree, ale i tak se žádné nutkání opakovaného poslechu nekoná.
V živém, koncertním provedení by to možná byl docela zajímavý zážitek (minimálně audiovizuální), ale z toho cédéčka se ta správná euforie nějak ne a ne dostavit.
Ne že by to byla špatná deska, určitě nikoho neurazí a jistě si najde i své příznivce, na druhou stranu, v mých uších zní kamsi do ztracena. Ale možná je to moje škoda...

TomKas @ 17.02.2011 12:11:56 | #
Ano, já byl také. Ale když srovnám tohle album s jinými deskami Andersona, tak opravdu nemohu jinak.
Pro mne to skutečně bylo tak trochu zklamání. Ale jak jsem psal výše, v živém provedení na koncertě to může být opravdu pěkný zážitek.
Před několik lety jsem byl na Andersona v divadle Brodway v Praze v rámci jeho Tour Of The Universe, a byl to večer plný nečekaných překvapení.
To první se odehrálo hned na začátku koncertu, kdy si přede mne sedla jeho manželka, to druhé byl nádherný zážitek z celého koncertu a napotřetí po koncertě, kdy jsem měl možnost se s ním osobně setkat a podat mu ruku. Podepsal se mi tehdy na jeho nové DVD.
Tehdy jsem byl opravdu sedmém nebi a osobně za sebe mohu říci, že on je jedna z mála person, ze kterých už na dálku vyzařuje neskutečně pozitivní energie.