Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 03.06.2020

Další z neo progových projektů na britské scéně v roce 1998? Hudebníci z funkčních i tehdy zrovna nefunkčních kapel se bezostyšně zaplétali v promiskuitním angažmá v mnohých partičkách. To mi prolétlo hlavou při letmém pohledu do barevného bookletu anglické kapely Janison Edge. Na pozici bubeníka totiž tu objevil Dave Wagstaffe z Landmarq, který se svým domovským souborem rovněž pracoval na novém albu. I další jména ze sestavy budou jistě zvídavému hudebnímu fandovi a milovníkovi progresivního rocku dobře známá. Baskytarista Paul Brown se v projektu Medicine Man setkal s kytaristou Karlem Groomem (Shadowland , Threshold). Ten v Janison Edge sice nehraje, ale písně zmixoval. Kytaru obsloužil Ian Salmon (Shadowland, později Arena) a klávesy nahrála ústřední postava tohoto projektu Mike Varty. (Shadowland, Credo), který se chopil rovněž role dvorního skladatele a producenta tohoto tělesa. Za mikrofon se postavila irská herečka a zpěvačka Sue Collins (zde Element). Zajímavá směska :-)

Právě Mike Varty na tomto albu naplno využil možnost prokázat své kvality, neboť prosadit své vize v kapele s Clive Nolanem - to moc nešlo. S agilní Sue dali dohromady devět písní, ta je rovnou i otextovala a pro vydání CD dokonce s Mikem spoluzaložila firmu Gargoyle Rec.

Z již z výše uvedené plejády jmen by se dalo přibližně odvodit, jak asi tyto deska může znít. Ano, dle předpokladu - thrash metalový opus nevzniknul, ale příjemná neo progresivní rocková záležitost z větší části ovlivněná tvorbou Landmarq s aroma Areny. Pokud by někoho napadly kacířské myšlenky o tom, zda nešlo jen o další rozmělňování a paběrkování nápadů a postupů výše zmíněných kapel, tak já za sebe mohu prozradit, že mě naopak to razantnější a méně mainstreamové pojetí Janison Edge, které necílilo na první signální, se stalo nakonec bližším, než produkce mnohých jejich souputníků.

Při pomalu až detektivním pátrání jsem paralel s Landmarq objevil podezřele mnoho. Deska The Services of Mary Goode vznikala ve stejném období jako album Science of Coincidence a ve stejném roce byly i vydány. Hlavním pojítkem, krom společného bubeníka bylo i poděkování v bookletu Landmarq za podporu Ianu Salmonovi a Mike Vartymu. Bicí obou souborů Dave nabubnoval v Thin Ice studiu Karla Grooma a mastering obou desek se uskutečnil v Abbey Studiu. Obě desky nazpívaly zpěvačky s podobnou barvou hlasu…..

CD na ploše 64 minut je rozděleno do devíti částí, je tedy zřejmé, že se jedná o spíše košatěji pojaté skladby, které postupně budují svůj výraz a atmosféru. Primárním nástrojem jsou tu několikery syntenzátory, mellotron i hammondky Mike Vartyho, které se důmyslně proplétají s často sólující a zvonivou kytarou Iana Salmona. Zvuk mnohdy odkazuje spíše až někam k raným albům Genesis, než k tvorbě neo prog rockových kapel. Líbí se mi, že vedle adrenalinově a rockově postupně vygradovaných skladeb ( např. A Twist in the Tale of Earth History, Beneath the Boy či The Day That I Fall) tu nacházím i pomalé a lyrické kousky plné emocí (Oldman nebo Julie Lies), nechybí ani poťouchle muzikálová Joker. Sue Element nezapře svou profesi herečky, dokáže v každé skladbě trochu pozměnit svůj projev, i když tak sexy polohu, jako Tracy Hitchings prostě nemá. V závěrečné a nejdelší, skoro dvanáctiminutové The Day That I Fall jsem našel vše výše jmenované, navíc i několik kytarových a klávesových sól.

V obsahu básnicky pojatých textů se poněkud ztrácím, mohu tedy jen napsat, že jde o fiktivní a ucelený příběh Mary Goode, která neměla lehké dětství. V dospělosti ztratila kontakt s realitou a poblouzněná zaútočila proti domnělým viníkům svého stavu – rodičům a církvi.

Závěrem : polozapomenutá perla anglického neo prog rocku. Příznivci Landmarq s Tracy, Areny a podobných spolků zklamáni jistě nebudou! Neo progresivní rock Janison Edge neobohatili o nové postupy, ale dobrousili jej takřka k dokonalosti!