Reakce na recenzi:

stargazer - @ 28.11.2022

Eric Johnson s tímto titulem volně navazuje na jeho akustické, minimalistické dílo pod jednoduchým názvem ej /2016/. Zatímco Eric na albu ej minimalizoval maxima, zde, na desce EJ Vol. II to otáčí a maximalizuje minima. To znamená, že na dvojce rozšířil produkci a albu "dopřál" více nástrojů a rytmiky. Přidal elektrickou kytaru, což kvituji, protože to, co ho proslavilo je to, jak hraje elektricky. Na akustiku to umí taky bezvadně, ale přece jenom, ocenění, kterých dosáhl, byly díky voltům, nikoliv kvůli dřevěnému luby. Nádherně předělal píseň You´Got to Hide Your Love Away od Lennona a McCartneyho. Ericova hudba si plyne jako majestátní řeka do moře, žádná dravá horská bystřina to rozhodně není. Celá produkce má velmi klidnou, uvolněnou náladu. Johnsonovu zpěvu místama sekunduje ženský vokál, majitelkou toho krásného hlasu je zpěvačka jménem Arielle. I když jsou skladby na Vol.II mnohem více proaranžovány, stále je mezi oběma alby určitá "sourozenecká propojitost". Pod dvanáctou skladbu jménem Black Waterside, Eric napsal autorství jako Traditional, ale z tohoto songu je jasné, že tento cover nahráli Zeppelíni na svém prvním albu, pod názvem Black Moutain Side. Autorem je Jimmi Page, tak teď nevím, kde je zakopanej pes. Nedovedu si představit to, že by muzikant jako je E.J., nepřiznával autorství.

Tohle album by už mohlo zaujmout o něco širší část posluchačů, přestože nemá žádnou výraznější skladbu, nějaký hit. Celkově působí kultivovaně a bezstarostně. Ideální jako odpočinková hudba, pro načerpání nových sil k dalším, složitějším poslechům. Zajímavý je i obal alba, připomíná mi slavnou The Joshua Tree, ta panoramatická fotka v barevném provedení přes přední i zadní stranu, je svým způsobem vymakaná. EJ Vol.II je o jednu hvězdu vymazlenější, než spřízněné album ej. Dávám *** a nic víc.