Reakce na recenzi:

stargazer - @ 09.11.2024

Jestli mě něco z hudebního světa - který sleduji - překvapilo, tak je to právě páté pokračování spolupráce Billyho Cobhama a skupiny Novecento. Po čtyřce jsem už nevěřil v další jejich reunion, ale ona se tak stalo. Jejich šesté setkání by bylo na pomezí sci-fi, ale kdo ví? 

I když hudba na albech Drum 'n' Voice je tak trochu mimo toho, čím se Billy ve své kariéře zabýval, je to pořád ve svém ranku skvělá záležitost. Moderní hudební přednes a hostování slavných hudebníků z jazzového /a nejen/ světa. A na D&V Vol.5 je tomu zrovna tak. Z těch slavných jmen jsou zde zastoupeni Narada Michael Walden - bubeník, producent a vtomto případě i zpěvák /track 3/. Dále tu máme kytaristu Mike Sterna. Ten nabídl albu nápadité sólo v tracku 2. V tomto případě, kdybych neměl booklet, tak bych Sternovo sólo nepoznal. Přijde mi značně jiné, než které hraje na jeho albech. Nemůže chybět starý známý Brian Auger na Hammondky, který tyto projekty obohacuje na všech nahrávkách, krom prvního vydání Drum & Voice - Vol.1 All That Groove. Svou hrou přispěl v tracku 6. Další zajímavou personou je americký dechař Walter White. Ten se rozvášnil v tracích 3,4,5,8,9. Na albu se podílí více hostů které už neznám, proto se o nich nebudu zmiňovat. 
Rytmicky se Billy předvedl skoro jako automatický bubeník - až na pár vyjímek hraje strojově přesně a jednoduše. Tady tohle vidím jako rozdíl mezi tímto počinem a alby před ním, kdy vkládal do bicích více kreativity. Taky mi přijde, že na nahrávce bylo využito zatím nejvíce samplů ze všech předchozích D&V titulů. Ale v tom já nemám žádný problém. Samploval kde kdo a navíc i dobře. Např. Satriani, Vai, Jeff Beck, Gary Moore, Scofield, Kate Bush atd. 
Album Drum 'n' Voice Vol. 5 je celkově velmi dynamická moderně pojatá hudba. Celkově nijak nevyniká nad ostatní zpřízněné tituly, jen bylo využito modernějších techologií, které dodaly nahrávce mírně jiný level. 
Nepochybuji o tom, že fans BC a jiní jazzmani budou nad touto deskou skřípat zubama, ani se tomu nebudu divit, ale mě tato hudba lahodí. Líbí se mi i bez toho, že Billy v ní nezanechal nějaký svůj větší rukopis - krom jeho hry, která už je tady trochu mimo jméno Billy Cobham. 
Předzávěrečná předělávka Heather /original Billy Cobham - Crosswinds /1974/ je TOP alba. Tuto skladbu považuji za jednu z nejkrásnějších, co Billy stvořil. Závěr alba Solo - desetiminutový song v rytmickém oparu Afriky a spousty jiných hudebních detailů je důstojné rozloučení s albem. Hodnocení ***z***** Pouze pro alba od Billyho Cobhama. 
A půl k tomu.