Cossack - @ 28.10.2011 | #

Tentokrát nás poněkud domýšliví a samochválou načichlí „králové metalu” nenechali na další album čekat moc dlouho, takže zhruba po roce a půl od minulé nahrávky vychází neskromně pojmenovaný počin "Kings Of Metal".
Je ale fakt, že oproti „rádiověji” laděnému předchůdci "Fighting The World" jde o mnohem víc heavy záležitost. Sice rovněž zde najdeme několik „do éteru namířených” skladeb, rozhodně však výrazně tvrdšího ražení.
I když (podle mě) kapela už svého vrcholu dosáhla (oběma deskami z 84. roku), "Kings Of Metal" patří k velmi zdařilým albům a do jisté míry dělá o dost legitimnějším nabubřelé „sebedosazení” skupiny na metalový trůn...

Všechny skladby na této nahrávce jsou nadprůměrné, některé dokonce hodně; jediná věc, již jsem nikdy moc nemusel, bylo „dědečkovo” vyprávění "The Warriors Prayer". Jo, kdyby jej tak namluvil George Orson Welles, to by bylo „jiné kafe” (bohužel však tehdy byl již 3 roky po smrti)... Na hlas, který prarodiči propůjčil Arthur Pendragon Wilshire, jsem si dlouho nemohl zvyknout. Dnes už zmíněnou záležitost celkem snesu (taky díky poslechu z vinylu, kde se nepřeskakuje tak snadno, jako u CD).

Mezi mé nejoblíbenější písně na albu patří úvodní, tvrdá a rychlá vypalovačka "Wheels Of Fire", pomalá, klávesami podbarvená "The Crown And The Ring (Lament Of The Kings)", klasická manowarovka "Hail And Kill" a závěrečná "Blood Of The Kings".
Ani titulní, valivá "Kings Of Metal", klavírem obohacená balada "Heart Of Steel", rádiově chytlavá "Kingdom Come" nebo instrumentální „cover” od Rimského-Korsakova, přejmenovaný na "Sting Of The Bumblebee", nejsou vůbec špatné...

Ačkoliv pro mne tato nahrávka nepředstavuje nejlepší titul v diskografii spolku Manowar (jak jsem už výše uváděl), přesto jí není skoro co vytknout (proto dávám čtyři a půl hvězdičky a zaokrouhlím nahoru).

Cossack @ 29.10.2011 08:38:08 | #
pito63: Jasně, tomu rozumím (ad "Wheels Of Fire").
Vzdechy ženských mi taky nevadí, ale mám je raději „naživo”, než jako intra „pseudochlapáckých tvrďáren namachrovaných Amíků”... :-)

A pokud jde o problém bonusů – v druhé půli 80. let to bylo hodně rozšířené u CD (namátkou Twisted Sister 1985, Whitesnake 1987, Manowar 1988, Savatage 1989), a to mám na mysli „regulérní” vydání, ne pozdější re-edice, kde se to různými „bonusy” jen hemží... A ne vždycky je to pro dobro věci (viz pitomě přidaný „nicmoc song” "Total Eclipse", před závěrečnou „hymnu” "Hallowed Be Thy Name" na CD "The Number Of The Beast" z roku 1998).
Teď je ta situace spíš opačná, bonusy se dávají na LP (a taky na digipacky)...

b.wolf: Já ještě docela můžu následující "The Triumph Of Steel", na dalším už je pouze sem tam skladba, stojící za pozornost (určitě je to ale sotva na EP)...