Reakce na recenzi:

Cossack - @ 31.12.2011

Bývá zvykem na konci roku trochu bilancovat, tak se taky podvolím této tradici.
Rok 2011 přinesl, mimo jiné, nové nahrávky starých rockových pardálů a za sebe mohu říct, že velice kvalitní. Se skvělou novinkou přišli např. Whitesnake, Uriah Heep, Alice Cooper a Nazareth. Vedle Mistra Furniera to byli právě posledně jmenovaní, kteří u mne bodovali nejvíce...

Ačkoliv nepatřím ke skalním fandům skotských úderníků a z jejich bohaté diskografie znám pořádně jen šest alb (z nichž tři mám hodně rád), troufnu si říct, že "Big Dogz" patří k tomu lepšímu, co tenhle spolek kdy spáchal.
Sice toto album „nesundalo” z horních příček mého žebříčku "Expect No Mercy" ani "Hair Of The Dog", ale hrdě se usadilo v jejich těsné blízkosti.

Poslech od poslechu se mi nahrávka líbila pořád víc, postupně mi odkrývala svá stinná zákoutí, naplněná štěkajícími riffy i vytím tklivých melodií toulavých psů, se čtyřmi hlavami.
Smečka jedenácti skladeb dokazuje, že vyšší věk není překážkou pro úspěšnost šelmy; pokud zbývá ještě stále dost energie, pak díky získaným zkušenostem a prožitým (a rovněž přežitým) rokům dokáže zvítězit i nad silnějším, mladším soupeřem... A časem jakbysmet.

Pro mě album nemá slabé místo, každá píseň je výborná; od úvodní „pijácké” Big Dog’s Gonna Howl, přes „Ježíšovo opětovné spasení světa”, až k „Motýlkovi” a „Mluviči ze spaní”. Přestože pomalé a střední tempo převládá, je tu také několik rychlejších míst. Kdybych měl počin "Big Dogz" charakterizovat jedním slovem, bylo by to „vyzrálý”.
I zestárlý chraplák Dana McCaffertyho je prvotřídní (nějaké vyšší polohy by tu působily beztak leda rušivě)!