Reakce na recenzi:

Danny - @ 30.12.2010

Chinese Democracy mě nezklamalo, ani nenadchlo. Poslech neurazí (rozhodně si nezaslouží nula hvězdiček, tak mizerné není), ale hudebním požitkářům toho taky moc nenabízí. Zvukově se inspirovalo u kapel typu Nine Inch Nails a Marylin Manson, ale zásadní použití smyčcových nástrojů a smyčcových zvuků přináší větší patos a chvílemi balancuje na hraně kýče. Pokud bych měl najít nejslabší stránku alba, je to aranžmá většiny skladeb. Najdeme ale i silnější momenty.
Úvodní "Chinese Demokracy" přináší slušný riff, postavený na nepravidelném dělení taktu, aranžmá ale nese silný vliv Pixies: ztišené sloky doprovázené jen bicími a baskytarou střídá hlučný refrén (stejný vliv přiznala i Nirvana: použila ho třeba ve svém asi největším hitu "Smells Like Teen Spirit").
Dvojka "Shackler's Revenge" se mi líbí, aranžmá je zajímavé a na neotřelé harmonii se vznáší vyhrávky druhé kytary, kéž by v tomto duchu bylo celé album; refrén ale přináší jen nudné harmonické klišé.
Nejvíc je vliv soundu Marylin Manson slyšet v "Better", ta ale v dobrém nezapře hitové ambice a přináší nekomplikovaný poslech.
Pokus o "November Rain 2" se na tomto albu jmenuje "Street of Dreams", stejný je koncept písně, instrumentace i atmosféra, harmonie je pro změnu stejná jako u někdějšího hitu "Don't Cry", stejné akordy, stejné členění. Umělecky těžko obhajitelný krok.
Další zajímavou skladbou je "If the World", kapela si hraje s dynamikou i s motivky, ale zase vším prosakují lesy zbytečných smyčců.
Opravdový zádrhel přináší "There Was a Time", tempově je naprosto stejná jako píseň č. 4, podobná je i instrumentace: opět smyčce, klavír a kytary a tentokrát i zpěv bez nápadu, celkové vyznění je na hranici kýče.
Střední tempo jako předchozí skladba přináší i "Catcher in the Rye", i tady najdeme ověřené harmonie, tentokrát stejné jako ve starším hitu "Civil War", i tady je typické gradované aranžmá a skladba nebere konce.
"Scraped" je zajímavá skladba, bicí jsou sice stylově velmi podobné tomu, co hrával Matt Sorum, ale vzestupně se "sunoucí" harmonie jsou neotřelé, dobrý je riff v refrénu a zajímavá je i rytmika.
Špatná není ani "Riad N' the Bedouins", hlavní riff jako by vypadl z některého staršího alba "Guns" (budiž), ale píseň opět stojí na zajímavých riffech a slušné harmonii. Jen ty smyčce, zase a zas...
Zajímavý dramaturgický kontrast tvoří "Sorry", není to nic převratného, hlavní hudební konstrukci už jsme mnohokrát slyšeli, ale je to slušně zaranžované i zazpívané, a jeden z vrcholů představuje hezké kytarové sólo.
"IRS" ale opět sklouzává ke klišé, hlavní rytmické řešení je navíc stejné jako u titulní písně, refrén je nudný a znovu ve zvuku slyšíme předobraz Marylin Manson.
A ještě hlouběji k fádnosti padá "Madagascar", chybí nápad, harmonická struktura je banální a mnohokrát slyšená (postupný sestup od mollového základu), převládá klišé a aranžmá s "velkým" zvukem se smyčci je opět na hranici kýče.
Pokračuje další sladkobol "This I Love": klavír a sladké smyčce, na dovršení bizarnosti "medového" pocitu do toho vpadne sólová kytara. Opět jsme na hranici kýče.
Záverečná "Prostitute" přináší naději, na úvod je to sice sázka na jistotu s obehraným harmonickým základem, ale pak přicházejí harmonické "kotrmelce" (konečně). Bohužel vše sklouzne do obligátní heavy balady se smyčci a velkým zvukem (jak jinak). Kdyby skladba byla lépe a citlivěji zaranžovaná, byla by mnohem lepší.
Na závěr mám problém, v hodnocení není možné dát půl hvězdičky: dvě jsou málo a tři už moc. Mé hodnocení je dvě a půl.