Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 31.05.2011

Ian McDonald a Michael Giles po prvním americkém turné King Crimson se rozhodli víceméně nečekaně kapelu opustit. Smlouva přikazovala dlouhé šnůry koncertů a únavných přejezdů, ubytování v hotelech mnohdy nevalné úrovně a to jim nevyhovovalo. Fripp rovněž důsledně nutil hudebníky k principům poměrně přísné muzikantské disciplíny, na což nebyl každý hudebník připraven reagovat podle Frippových představ, nehldě k tomu, že nastával rovněž "boj" o autorské pozice....
Měli však v sobě hudební přetlak, nápady a snahu zachytit všechny emoce na záznam a proto se rozhodli pro natočení tohoto alba. Pro zajímavost dodejme, že zvukové režie se ujal Brian Humphries, který spolupracoval i s Pink Floyd....

SUITE IN C - dumavá kytarová studie v úvodu a za ní následuje přiškrcený hlas. Připojuje se baskytara a téma se dále rozvíjí akustickou kytarou a melancholickými vokály a skladba za přítomností bicích zvolna nabývá na intenzitě. Celkový dojem je ovšem spíš jako snaha o rozvíjení tématu s danými nápady. V další fázi skladby vloží McDonald flétnové sólo a původní dumka se promění v uvolněnou kompozici jazzového typu, v níž Winwood připojuje klavír a také se přihlásí varhany. Muzikantské jiskření dodává emocionální atmosféru a nelze přiznat vzájemný zápal a snahu o vzájemné splynutí... Zklidnění přináší opět melancholii a úvodní zádumčivost, kterým sekundují zaranžované smyčce a další energetický potenciál dodáva bzučivý saxofon a basové akcenty, neustále zrychlované

FLIGHT OF THE IBIS - v této skladbě cítíme King Crimson v každém ohledu. Jinými slovy ty Crimson, ve kterých oba působili. Není však žádným tajemstvím, že melodie Cadence And Cascade byla napsána v r. 1969 a objevila se až na albu King Crimson - Lizard (1970). Zde máme co do činění s původní - méně známou podobou skladby, kterou otextoval jiný autor. Text je tedy odlišný od Sinfieldova básnivého pojetí. Zvonění akustických kytar, citery, elektrického piana a rytmiky doprovází vláčná McDonaldův hlas, doplněný vokály.
Příjemně znějící balada...

IS SHE WAITING? - na baladické notě zůstáváme. Akustická kytara a McDonaldův projev servírují další melancholický příspěvek. McDonald přiznává inspiraci McCartneyem v jeho baladách. Skladba byla původně určená pro první album King Crimson, ale Fripp byl proti, abych bylo na albu ještě více melancholie tohoto typu a tak skladba z původního konceptu vypadla. Tklivá a ryzí balada.....

TOMORROW´S PEOPLE - THE CHILDREN OF TODAY - větší energetický potenciál přináší energičtější příspěvek. Výrazná rytmika s rockovým soundem a dalšími perkusivními rytmickými obrazci je vzápětí doplněna elektrickým pianem a svižným flétnovým tématem. Gilesova baskytara a upozadněná elektrická kytara dodávají elektrizující potenciál, který se stále divočeji rozbíhá vpřed

BIRDMAN (suite) - nádherný polyfonní vokální vstup. Jakoby církevní sbor vstoupil do reproboxů... poté se přihlásí kosmický sound varhan a tříštivých zvuků a cinkavé, jakoby bloudivé tóny se rozlévají prostorem. Hudební směs, která nemá daleko ke kakofonii je střídána výrazným rytmickým obratem a další fáze skladby přináší vokální uvolnění proměnlivých harmonií a vokální pohody. Stacatto varhany, akcenty elektrické kytary a baskytary rozčeří úderná rytmika upomínající střídavě na latinskoamerické prostředí a střídavě na odvázaný jazz. Flétna a různé další dechové nástroje prokreslují celkový sound, v němž se opakuje zásadní rytmické téma...
Tato kompozice je zásadním hudebním počinem alba. Přesvědčuje o schopnostech obou protagonistů a lze si jen povzdechnout, že album nemělo nějaké další pokračování v podobně laděném duchu.
Pro zesílení emocionálního prožitku se závěrečné téma několikrát vrací zpět v pevném sevřeném až patetickém soundu smyčců a dechů, stojícím na pokraji moderní vážné hudby...

Hudby tohoto typu nebylo právě mnoho, takže se jí člověk nemohl nějak "naposlouchat", ale spíš byla jakousi lázní v tom řinčení a agresivitách progresivních výbojů tehdejšího hardrocku a pozdějšího jazzrocku.

Po tomto projektu se sdružení odmlčelo. Oba se pak věnovali studiové práci a dalším projektům. Ian McDonald byl po několika letech přizván Frippem jako host na důležité crimsonovské album Red...
Album bylo označeno jako ryze nekomerční projekt a protože nepřineslo firmě Island nějaké pronikavé zisky, s jeho reedicemi se nikdy nespěchalo a tak brzy bylo nesehnatelným a velmi žádaným sběratelským unikátem. Když se v devadesátých letech objevilo v CD verzi (japonský výlisek), jeho nemravná cena 890 Kč za kus byla noční můrou všech sběratelů. Chodil jsem okolo tohoto titulu několik týdnů a stále jsem odmítal akceptovat vydřidušskou cenu.... Až jsem se konečně odhodlal album se skřípajícími zuby zakoupit, byl jsem informován, že asi podobně uvažoval minimálně další příznivec a album mě "vyfoukl" před nosem. Muselo uplynout dalších deset let, než se album objevilo v evropské verzi a jeho cena už byla přijatelná a stravitelná.
Album je příkladem muzikantského potenciálu vysoké úrovně, bez snahy uspět v hitparádách a oslovit hlavně vnímavého posluchače...
Kdo má rád muzikantskou rozmanitost, rané King Crimson a svižný a propracovaný hudební sound s prvky jazzu, ale i balady a podmanivou přemýšlivost bez nějaké prokalkulovanosti, je na správné adrese.
Dávám pět hvězdiček!