Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 11.06.2011

Výtvarně zajímavý obal je zajímavou skládankou. Trochu mi připomíná nápady výtvarníka Karla Halouna, upoutá pozornost svým netypickým pojetím. Není bluesově potemnělý,ale ta otlučená zeď - to je určitý princip, ve kterém se dá číst mezi řádky...

Tom Jegr se obklopil zajímavými brněnskými hudebníky na prahu střední generace, kteří mají zkušenosti z různých angažmá - Nedorost hrál mj. v Progres a v současnosti s písničkářem Petrem Bendem, stejně jako Dunovský, který navíc působí ve skupině Oldřicha Veselého E-band a talentovaný Bříza spolupracuje např. s vynikajícím kytaristou Michalem Pospíšilem. Tito hráči, ale i ostatní naplnili Jegrovy představy o komplexnosti jeho sólového alba...

KUDY KAM - otevřené kytarové téma přináší melodické uchopení formu s čistými tóny, důrazně dusající rytmikou. Kytarové předivo má mírně knopflerovský sound, ale v následujících okamžicích se přitlačí na dynamiku a Jegr změní barv u tónu a za pomocí bottlenecku protahuje tóny. Jeho mírně zastřený, přesto srozumitelný hlas má expres a kapela popustí uzdu emocím a do finále se jede na plný plyn s důrazným bubenickým závěrem...

NEMÁM KLID - klasické bluesové číslo v tradičním pojetí. Epický text deklaruje pocit člověka hledajícího prostor pro sebevyjádření, na kterého "útočí" vnější domácí vlivy. Kytarové téma je poučené Claptonem přetavené do jegrovských cítění.

HOMELESS BLUES - pomalé blues, výmluvné už samotným názvem, který prozrazuje, že nás nečeká nic dobrého ve zpívaném sdělení. Do hudebního tématu vstupují varhany, které prokreslují hramonii, jinak je zde prostor pro Jegrovo vypreparované sólo, s čistým tónem bez zkreslení. Zahrané procítěně, ale bez plnotučné exhibice. Jeho vlastní text je věrohodně odzbrojující, obnažuje minulé Jegrovy životy...
Další sólový set už ovše nabírá na agresivitě a také se do něho dostává více exprese a bezu "varování" je konec... Zajímavý, i když málo pozitivistický song.

RTY, KTERÉ LŽOU - v pomalém tempu, ale s důraznou rytmikou a s klouzajícími varhanami, nabízí Jegr další skladbu. Přál bych Tomovi Jegrovi, aby si v texaském Austin City Limits mohl zahrát se Stevie Ray Vaughanem... Bylo by to zajisté velmi zajímavé spojení. Tohle přní se ale už bohužel nesplní... Myslím, že by byl v daném auditoriu velmi čestným reprezentantem nejen brněnského, ale i českého elektrického blues..... Poetický název skladby vložen hudby, ve kterém není moc prostoru pro poezii. Zdařilý hudební kousek.

ŽÍZEŇ - rychlejší skladba ve funkovém pojetí. Zajímavá Abrahámova baskytara nachází ideální propojení s Břízovými výbušnými bicími. Jegr nejen do pěveckého projevu, ale i do kytarových partů vkládá hodně emocí a rocková drsnost se funkem sráží jako oheň a voda. V závěru se zakouzlí se zvukem v přitlumených barvách... Zajímavý příspěvek.

MISSISSIPPI BLUES - melancholický odér pomalého blues s klouzavými kytarovými tóny, které nabírají na intenzitě. Rytmika se válí v bažinatém soundu, který dovytvářejí i varhany. Pak přichází zásadní průlom. Rytmus se sice nemění, ale pořádné forte rozčeří zvuk syrovými tóny a chraplavým Jegrovým vokálem, ale zase se vracíme do zklidnění. Výkřik zmučené duše, která se dere ke světlu hledá svůj prostor. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu.

PODZIM - náladová skladba s bloudivými tóny elektrického piana a rozlamovanými akordy v melancholickém tónu podzimních obrazů na pokraji jazzové kontemplace, přesto ukotvené v blues. Podzimní atmosféru dovytvářejí i upozadněné varhany a kytarové pohrávání si s tónovými proměnami. Jegrův filigránský smysl pro detail je prokreslován vokálem talentované zpěvačky Petry "Šany" Šanclové, "brněnské Elkie Brooksové". V závěru Jegr vtipně vloží wah wah pedálem propreparovéno Hendrixe.

ŠŤOURÁM SE - údernější rychlé blues se odvíjí v energickém tempu. Je plné energie a emocionality, které má Jegr na rozdávání. Uprostřed skladby zcela nečekaně vloží jazzové téma se zajímavou frází a vypilovaným tónem, ale opět se vracíme do zemitého a drsnějšího tématu. Blues jak řemen, bez kličkování s jasným tahem na branku a se smyslem pro daný styl, až do agresivního závěru...

KRÁL BLÁZNU - dunivé basy a kytarové vyhrávky skladbu posouvají do drsnějších poloh, s tajemnými perkusivními zvuky. Jegr zde nahrál zajímavé kytarové party a v textu bilancuje svůj život bez proporcionálních vyvážeností a obnažuje svoje myšlenky, deklarované kytarovými obrazy. Doprovod šlape v důrazu a výrazových rovinách na výtečné úrovni...

STARÁ 19 - v téhle skladbě Jegr vzpomíná na svoje bydliště v nevábné části Brna, tzv. Bronxu, kde strávil významnou část života, která jej poznamenala a dovytvářela. Jako velmi citlivý pozorovatel nastiňuje nezkreslený obraz, který v dané drsnosti deklaruje i tohle živelné boogie. Výtečná souhra a zajímavé aranžérské nápady v mezihře a Břízova a Abahámova rytmická soudržnost je jedinečná. Jegrovo kytarové téma bych přirovnal k práci cirkulační pily. Výtečný počin.

STAROMLÁDENECKÁ - střední tempo a varhany drží harmonii zatímco rytmika dusavě postupuje vpřed a kytarové tóny ohýbají sound do zdravě agresivní polohy. Jegrova technika je výtečná a vypilovaná do detailu s danými jemnůstkami. Emocionální náboj má správné proporce a milovníka daného žánru uspokojí od vstupního tématu až do závěrečných okamžiků...

PÍSEK - jako bych v poslední skladbě cítil mírných odér direstraitsovských přediv. Mírně filozofující text koresponduje s celkovou atmosférou. Petra "Šany" Šanclová se hlásí svým podmanivým vokálem. Škoda, že Jegr neposkytl jejímu hlasu alespoň v jedné skladbě sólový prostor. Docela si dokážu představit zajímavý talent v jasném světle...
Melancholický text ztratí filozofická témata, a dodá do skladby více lyriky. Závěrečná fáze skladby získá na expresivním vyznění, aby pak zvolna odplynula v kytarovém předivu do neznáma...

Tom Jegr je jedinečný kytarista a zajímavý autor. Přál bych mu větší zviditelnění na domácí hudební scéně. Zasloužil by si to. Není to žádná rychlokvašná hudba na efekt, ale živočišná varianta hudby, které můžeme věřit s vysokým profesionálním zázemím. Dokážu si představit i její export, např. do polských klubů, ale i za destinace za šumavskými hvozdy. Bohužel se nehraje v rádiích, třebaže bych ji nazval "brněnským rodinným stříbrem" a moravským vývozním artiklem.
Česká bluesová hudební scéna má v Jegrovi nedoceněný přínos danému žánru a přál bych Tomovi (se kterým se trochu známe) zviditelnění, třebaže on sám o nějakou hvězdnost ve své přirozené skromnosti zdaleka nestojí. Tak ať Ti to hraje, Tome!
Dávám čtyři hvězdičky a čekám že se na TVém dalším albu odrazím ještě o jeden stupínek výš!